Září 2013

Tohle jsem nechtěl díky nemám zájem, s průměrným životem táhni do háje

29. září 2013 v 16:00 | Cherrybumbum |  Jak to vidím...
Dříve jsem si při pročítání těch životopisů všech možných celebrit myslela, jak ze sebe všichni dělají děsné chudinky. Každý je v dětství šikanoval, neměli žádné kamarády a byli asi tak stejně oblíbení jako koprovka ve školní jídelně. Vůbec. Měla jsem takový ten pocit, že se nám snaží říct, že i ten největší outsider může být jednou hvězdou, které máme všichni padat k nohám a oslavovat ji. Tenkrát jsem si myslela o tom své: že je to ta největší hloupost ze všech. Proč by totiž tak skvělé lidi, jako jsou například Taylor Swift, Reese Witherspoon nebo třeba Rihannu, měl někdo šikanovat. Jim musel svět u nohou ležet už když nosili plenky. Jenže jak jsem rostla a moudřela, tak nějak mi došlo, že tak pohádkové to určitě nemohli mít vždycky. A během toho růstu se na scéně objevil člověk, který mě a tisícům dalším lidí otevřel oči. Ale o tom až později.

Tak tohle mě vážně (ne)dojalo...

28. září 2013 v 9:00 | Cherrybumbum |  Z mého života
Občas nevím, zda se mám některým lidem smát nebo kvůli nim začít brečet. Znáte ten pocit, že jste obklopeni idioty a všichni jako by soutěžili v tom, kdo je ten největší? Tak tohle posledních pár dní prožívám. Nejraději bych teď zrealizovala jednu část písničky od Tokio Hotel: "Schrei so laut du kannst" - "Křič tak nahlas, jak jen můžeš." Protože nejspíš jsem objevila vítěze téhle pomyslné soutěže.

A kolik ti je? Pět?

27. září 2013 v 18:54 | Cherrybumbum |  Jak to vidím...
Přesně takhle se mě nedávno zeptal můj přítel, když jsem mu líčila o tom, jak jsem před chvílí dokoukala další díl Spongeboba. Proč bych se jako nemohla dívat, říkala jsem si a v duchu se modlila, aby co v nejbližší době neviděl můj Hello Kitty pokojíček, protože by nejspíš nestíhal počítat schody, jak by rychle zdrhal. Dělám si srandu, nezdrhal. A zas tako moc Hello Kitty není, jen pár věcí na stole a jedna velká čičina je na zdi, ale ta je tam hlavně proto, že nám malíř nekvalitně vymaloval byt a v mém pokoji začala prosakovat původní modrá skrz tu bílou. Ale vraťme se k tématu....

Kdyby jste náhodou někdo nevěděl, kdo je to Spongebob. A ne, není to sýr, ale houba! :D
Zdroj obrázku: TADY

A zase z mého života

23. září 2013 v 16:56 | Cherrybumbum |  Z mého života
Vím, že milovníci úvah už asi mlátí hlavou o stůl, že tu mám další deníčkovský zápisek, ale řekněme, že mě nějak začaly bavit. Ne proto, že bych v tom viděla nějaký způsob jak se vybrečet a dát všem najevo, jak je na mě ten svět zlý, ale přece jen - jsou tu lidi, kteří mě chápou anebo naopak ti, kteří mě absolutně nechápou. Ať patříte do kteréhokoliv tábora - pořád mám nějakou zpětnou reakci, něco jako: "Halo, ty tam, nejsi na to sama!" Je to vážně neskutečně fajn. Takže co se mi zase stalo (ne)zajímavého?

Zdroj: TADY

Další týden školy pryč?

19. září 2013 v 14:21 | Cherrybumbum |  Co právě dělám?
Dlouho jsme tu neměli žádný článek novinek. Nebo oprava - dlouho jsme tu neměli žádný článek. Za to se moc omlouvám, ale zkrátka nestíhám. Nebo když se nad tím vlastně zamyslím... Znáte ten pocit, jak nic nestíháte a přitom zase nemáte tolika práce? Takové to, jak se ráno vzbudíte, šup najednou sedíte ve škole, šup už je konec školy, šup jste v práci, šup sedíte doma nad učení, šup už jdete spát. A kde je nějaký volný čas? Asi skončil spolu s prázdninami... Teď píšu jen díky tomu, že mi odpadly dvě hodiny tělocviku, jinak nevím, jestli bych nějaký článek nestihla až někdy v neděli.

Ale přejdeme k tomu, co je u mě teď nového:

S.O.S - pomož mi od vzteku

12. září 2013 v 21:40 | Cherrybumbum |  Z mého života
Zdroj: TADY


Mám vzteka. Mám normálně po letech obrovského vzteka. Vím, že by si teď nějaký češtinář asi vzteky trhal vlasy, ale to je mi teď jedno. Je tu zase jeden nudný deníčkový zápisek. Tentokrát o tom, jak bych pro změnu někomu nejradši zakroutila krkem.

Rekapitulace mého školního týdne

9. září 2013 v 20:42 | Cherrybumbum |  Z mého života
Dobře, přesvědčila jsem samu sebe o tom, že bych taky mohla vytvořit nějaký ten 1. školní článek. Nechtělo se mi, ale psát jen o prvním školním dni, kdy se toho vážně moc neudálo a tak jsem se rozhodla napsat něco o celém týdnu. Takže, co že jsem celý ten týden dělala? :)

Je tohle vůbec možné?

5. září 2013 v 16:23 | Cherrybumbum |  Z mého života
Mám takový pocit, že se mi z toho všeho hubnutí, práce a těch keců kolem maturity nějak zavařily mozkové buňky nebo posunuly hormony. Jinak si nedokážu vysvětlit to, co teď zažívám pokaždé, když sedím ve třídě a mám komunikovat s ostatními. Tohle totiž není normální, sama si to uvědomuju, ale zkrátka to nechápu... Takže ve zkratce, o co že to vlastně jde.