Je tohle vůbec možné?

5. září 2013 v 16:23 | Cherrybumbum |  Z mého života
Mám takový pocit, že se mi z toho všeho hubnutí, práce a těch keců kolem maturity nějak zavařily mozkové buňky nebo posunuly hormony. Jinak si nedokážu vysvětlit to, co teď zažívám pokaždé, když sedím ve třídě a mám komunikovat s ostatními. Tohle totiž není normální, sama si to uvědomuju, ale zkrátka to nechápu... Takže ve zkratce, o co že to vlastně jde.


Po prázdninách jsem jako drtivá většina z vás přišla do školy. Bylo mi jasné, že se zase kolik měsíců budu muset den co den potkávat s těmi lidmi, kteří mi lezou krkem, stejně tak jako s těmi "v pohodě". Jenže to je kámen úrazu. Řekněme, že jsem na všechny kromě 4 jedinců během léta asi nějak změnila názor. Buď proto, že jsem měla konečně čas o některých věcech přemýšlet a nějak jsem si vše pomalu srovnala v hlavě nebo jsem přes ty dva měsíce buď nějak zpychla nebo se naopak stala víc v pohodě. Jak jinak mi tohle vysvětlíte?


Je možné, že lidi, kteří mi dřív neskutečně vadili mi teď ze dne na den přijdou neskutečně fajn, můžu se s nimi normálně bavit a ti, se kterýma jsem se bavila mi jaksi lezou krkem?
Do té skupiny se jaksi zařadily takové dvě slečny, které mě nejspíš brutálně pomluví za to, že se bavím s těmi, se kterýma jsem se dříve nesnesla (páni, to je ale zamotané, že? :D) Ale mě je to překvapivě jedno, ty dvě mi nějak vadí. Nevím proč, nic mi neudělaly, ale přesto mi vadí. Včera se ke mě jedna nastěhovala o angličtinu. Nezeptala se, jestli může nebo ne, prostě si najednou vzala věci, napakovala se ke mě a já celou hodinu jen seděla a předstírala, že tam není. Nebyla jsem schopna jí říct: "Prosim tě, mohla by si odejít?" nebo se vymluvit na spolužáka, který vedle mě o jazyky seděl už celý minulý rok a taky dost zíral, že najednou vedle sebe mám JÍ, ale prostě jsem nemohla. Jen jsem si něco malovala, občas něco prohodila s těmi, co sedí přede mnou a jinak nic. Nebyla jsem ničeho schopná a přitom jsem uvnitř měla neskutečnou touhu jí strčit ze židle a začít na ní řvát, ať vypadne.

Když se nad tím zamýšlím, uvědomuju si, že ta holka mě nikdy moc nebrala. Spíš byla taková ta "kámoška, když něco potřebuje", ale to jsem jí nějak nevyčítala, spíš jsem jí brala jako takovou známou. Tu druhou taky - sem tam jsme si popovídaly a dál nic víc. Ale proč mám najednou takovéhle pocity? Zmoudřela jsem? Zlbla jsem? Takovéhle zvláštní otázky si teď pokládám dost často. Co když se ze mě přes léto stala kráva? Ale proč? Neměla jsem na tuhle přeměnu čas. Zkazil mě přítel? Ten těžko, ten se baví snad s každým. Tak co to sakra má být? Opravdu nějaké přeházené hormony?

Do komentářů bych chtěla znát Váš názor popřípadě story, pokud jste někdy něco podobného zažili. Zatím papa :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Přispěl/a jsi někdy svým článkem na Krásná.cz?

Ano
Ne

Komentáře

1 Morell Morell | Web | 5. září 2013 v 16:46 | Reagovat

Lidi se mění, ostatní, stejně jako ty, takže je to docela možné...

2 Kristýnka Kristýnka | Web | 5. září 2013 v 18:21 | Reagovat

stává se, že se začneš bavit s lidma, který si nemusela, taky se mi to ve škole dost měnilo s kým sem se bavila a nebavila ;)

3 Oh, Haney | creeper Oh, Haney | creeper | Web | 5. září 2013 v 18:27 | Reagovat

Dlouhá doba toho dokáže strašně moc změnit. Možná se ti v hlavě usadily jiné myšlenky :)) A nebo se dotyčný člověk změnil a ty to prostě vidíš podvědomně. Já to měla jednou taky. Slečnu jsem nemohla vystát, její hlas. Jenže, potom se to nějak obrátilo. Ani si nepamatuju jak se to stalo, ale měla jsem si nakonec s ní co říct a byly jsme spolu třeba i celý den a mě její hlas nepřišel tak hrozný. Možná, že to budou ty naše ženské hormony, nevíme co chceme :D

4 Andy Andy | Web | 5. září 2013 v 20:19 | Reagovat

Možná je dobře, že ti přijdou fajn :) Mě spolužáci na střední nevadí, na základce to bylo o ničem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama