Jsem sice mladá, ale mám právo mít své problémy!

15. října 2013 v 19:16 | Cherrybumbum |  Jak to vidím...
Kdopak by si občas rád nezavzpomínal na dětství, kdy naším největším problémem bylo, kterou pastelku použít a s kým půjdu ve školce ve dvojici na procházku. A představa, že bychom večer nestihli Večerníček, byla naprosto nemyslitelná! Však se zeptejte svých rodičů, kteří si na vaše trable pamatují, ale bohužel nám je někdy přisuzují ještě v osmnácti. A nejsou jediní...


Však si jistě vzpomínáte, když jste přišli za někým starším s tím, že máte problémy s kamarády. Občas vás vyslechl, občas poradil, ale často vás určitě jen odbyl slovy: "Ty máš ale problémy, takové bych chtěl mít taky." A vy jste stáli jako opaření a připadali jste si ukřivděně, ale také neskutečně hloupě. Později jste se naučili se svými problémy nikoho neotravovat, protože jste měli pocit, že oproti jiným jsou ty vaše naprosto banální a navíc nikoho by určitě nezajímali. A tak jsme vše začali v sobě pěkně dusit. Pak se divíme, že psychiatrické léčebny hlásí každým rokem vyšší a vyšší počty pacientů. A vše mnohdy začalo jedním malým nevyslechnutím.

Co je dnes opravdu problémem? Jsme v zemi, kde nás netrápí hladomor, otroctví, negramotnost a nebojujeme za svobodu jako v jiných zemích. Jsme v zemi, kde největším problémem jsou finance a vztahy. Z čeho zaplatit nájem, zda si můžeme koupit nový telefon, protože ten náš současný je už dva roky starý nebo proč nám ten týpek z diskotéky ještě nezavolal. Nejsou všechny naše problémy vlastně těmi banálními?

A co my mladí? Máme právo mít dnes nějaké problémy a svěřit se s nimi někomu? Je to smutné, ale pomalu tomu přestávám věřit. Když se nad tím zamyslím, existuje málo lidí, kteří jsou schopni nás vyslechnout a neobracet přitom oči v sloup, jak jsme trapní a řešíme nesmysly. Přitom bych řekla, že problémy nás mladých jsou mnohdy opravdu vážné, tak by mě zajímalo, proč se nad nimi jen mává rukou. Jen si přiznejte, kolik z vás nebo vašich kamarádů zažívá šikanu, pomluvy, má věčně rozhádané rodiče nebo dokonce strach z maturity a budoucnosti celkově. Do toho nepočítám, průšvihy typu: neplánované těhotenství před 18tým rokem, vyloučení ze školy, problémy s drogami - ani toto není u nás mladých vyloučeno!

Ale svět "dospěláků" jakoby tohle mnohdy neviděl, neslyšel. Když pak ve zprávách vidí reportáže o různých pokusech o sebevraždu, kolikrát jen jako bonus všichni kroutí hlavou a dodají: "Jen zbabělec si raději vezme život, než aby své problémy řešil." A kdo říká, že je ten někdo neřešil? Co když se snažil do roztrhání těla vše dát do pořádku, ale čím víc se snažil, tím horší vše bylo? A pokud měl právě ten pocit, o kterém jsem mluvila o něco výše, a neměl nikoho, komu by se vypovídal, tak pak není divu, že pak mnozí raději sahají po pistolích nebo si pouští plyn.


Ale oni to ti dospělí kolikrát nemyslí zle. Jen mají pořád pocit, že o životě toho víme jen tolik, co jsme si přečetli v učebnici vlastivědy a že nevíme tedy vůbec nic o skutečném světě. Ale vsadím se, o co chcete, že každý zná minimálně jednoho člověka (mnohdy včetně sebe), který by mohl i těm dospělým přednášet o tom, CO je to ten skutečný svět. A za celou naši věkovou kategorii doufám, že jednou všichni tihle lidé ukážou ostatním, že ačkoliv jsme pro některé další lidi ještě dětmi, tak i přesto máme právo mít své problémy a stejně tak máme právo na to, aby nás někdo vyslechl a poradil nám!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Katty Katty | Web | 18. října 2013 v 15:45 | Reagovat

Ahoj na mém blogu si se zúčastnila soutěže SONB. Sháněj si hlasy.

2 Ell Ell | Web | 21. října 2013 v 17:31 | Reagovat

No máš pravdu, na co my si můžeme stěžovat, máme co jíst, máme co pít, máme kde bydlet, máme se dobře. A většinou nám i někdo poradí, rodiče, sourozenci, ale jak si řekla stává se, že prostě zabije. A le jak se říká: dokud nejde o život, jde o ho*no.. :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama