Prosinec 2013

Máš na soukromé škole opravdu vše "zadarmo"?

30. prosince 2013 v 10:30 | Cherrybumbum
O soukromých školách koluje řada mýtů, které vás mohou ovlivnit při výběru střední školy, ale i při přestupu na jinou školu. Jsou vážně soukromé školy tak jednoduché a bez námahy se dostanete až k maturitě? Jsou opravdu tyto školy jen pro hlupáky? Jako studentka jedné takové soukromé školy jsem se rozhodla v tom udělat trošičku jasno.

Plnění pracovních povinností o Vánocích

27. prosince 2013 v 1:16 | Cherrybumbum |  Z mého života
Moc se vám omlouvám, že jsem se tak dlouho neozvala s nějakým novým článkem. Teprve teď jsem si totiž opravdu sedla a v klidu mohla něco napsat. Jestli jsou Vánoce svátkem klidu a pohody, tak asi na úplně jiné planetě nebo u úplně jiných lidí, protože já si letos svátky opravdu neužila. Vlastně mi ani nepřišlo, jakoby nějaké Vánoce byly, spíš mi to připadalo, jako kdybychom se zhruba uprostřed října zbláznili a rozhodli se dát si dárky, udělat řízky se salátem a ozdobit stromeček.

Panelákové vztahy nejsou brnkačka

17. prosince 2013 v 21:38 | Cherrybumbum |  Téma týdne
V našem paneláku bydlí přibližně 20 rodin. Netroufám si tipovat, zda jsou všechny byty plné nebo ne, ale předstírejme, že jsou všechny byty obývané. Náš panelák můžu totiž rozdělit na dvě poloviny - první polovinu znám a tu druhou ne. Bydlím tu už skoro tři roky a pořád tu vidím nové a nové tváře, které nemůžu zařadit "Jo, to je ten z prvního patra."Tu známou polovinu můžu rozdělit na třičtvrtinu, se kterou se zdravím a čtvrtinu, se kterou se nezdravím. Možná proto, že jsem nevychovaná a možná proto, že máme nevychované sousedy, bůh ví.

Žárlivé zatmění mozku nadruhou

16. prosince 2013 v 14:30 | Cherrybumbum |  Z mého života
Znáte ten pocit, kdy odsuzujete přehnaně žárlivé lidi a pak jednoho dne začnete zničehonic žárlit tak, až z toho pomalu zelenáte jako Shrek? Ne? Já ho do dnešního dne taky neznala, musím ale říct, že jsem z toho pořád hrozně moc špatná, tak jsem se potřebovala někomu vykecat - díky že to vůbec čtete. Víte, dneska se mě zničehonic zmocnily tři naprosto blbý pocity, který měly za výsledek, že jsem doslova bouchla a měla neuvěřitelnou touhu něco nebo někoho rozbít. Ale začneme pěkně od začátku.

Takové to nudné sobotní dopoledne...

7. prosince 2013 v 12:33 | Cherrybumbum |  Z mého života
Ahojky :)
Tak jsem se dnes nakonec přece jen dočkala volné soboty. :) Žádná práce, jen pohodička. Na druhou stranu - pracovat půjdu přece jen zítra Plačící a vážně by mě zajímalo, kolik lidí zítra půjde k nám nakupovat. Alespoň budu mít klid na čtení - konečně jsem sehnala Pygmalión v češtině, protože anglicky mi to šlo hodně pomalu... Dobře, přiznávám - byla jsem jen líná.Smějící se A když už jsme u té práce musím se vám pochlubit - naučila jsem se obsluhovat platební terminál!!! Sice mám za sebou jen jednu platbu, při který jsem měla srdce pomalu až v krku a potily se mi ruce, navíc jsme měli někde zaštrachaný manuál, do kterého jsem chtěla při tom tak nenápadně nahlížet, ale nakonec jsem si vystačila s tím, že jsem se otrocky držela toho, co mi ten přístroj říká a bylo to. A když nad tím tak přemýšlím... mohla bych mít z těch víkendových směn (budu chodit každý víkend odpoledne) nějakou tu kačku navíc. Je na prachy (Končím se smajlíky!)

Odpovíš na moje komentáře?

5. prosince 2013 v 15:28 | Cherrybumbum |  Jak to vidím...
Blog jsem si založila proto, abych se mohla někomu pořádně vykecat. Víte, můžu si popovídat s kamarády, ale přece jen - to co jim řeknete už není tak hezky zpracované, promyšlené a nemůžete se k tomu neustále vracet. Navíc tady miluji tu funkci komentářů, díky kterým mám alespoň malinkou zpětnou vazbu. Dříve jsem si je jen tak pročítala, později jsem začala na ty zajímavější odpovídat. Ano, to slovo zajímavější jsem zvýraznila úmyslně. Jen tak totiž vysvětlím asi nejlépe podstatu mého odpovídání na vaše komentáře.

Má vůbec cenu se v dnešní době snažit?

1. prosince 2013 v 22:03 | Cherrybumbum |  Úvahy
Není to sice tak dávno, co jsem vyrostla z děstkých šatiček, ale to neznamená, že si již neuvědomuji, že ne vždy dobro zvítězí. Občas se samy sebe ptám, jestli má vůbec cenu se jakkoliv snažit. Má cenu se učit, když mě pak nemusí vzít do práce ani s vysokou školou? Má cenu být na někoho milá, když se mnou pak každý stejně akorát zamete? Má cenu snažit se?
Je dost smutné, že ve věku, kdy bych měla jít do všeho s nadšením, mám takovéhle myšlenky. Ale jen se na to podívejte. Kdo dneska vede? Ti, kteří se snaží? Ale prd. Naopak ti, kteří na všechno kašlou. Protože dneska je nejspíš děsně in nic nedělat, o nic se nezajímat a o nic se nesnažit. "Ono to nějak dopadne," je jejich životním mottem. A ti, kteří na sobě makají? Jsou akorát za hlupáky.