Tohle jednou budeme i my

15. února 2014 v 14:30 | Cherrybumbum |  Téma týdne
Sedíte sami. Noviny máte dočtené, v televizi nic nedávají. Sedíte potichu u kuchyňského stolku a díváte se ven. Vidíte maminky s kočárky, jak se prochází v krásném slunečném dopoledni. Vidíte auta, která pořád někam pospíchají. Sem, tam, sem, tam. Žádné ani na okamžik nezastaví. Vidíte záškoláky, jak s cigaretou v puse courají po městě, na zádech batohy, aby rodiče nepojali podezření. Vidíte pány v oblecích, jak s koženými aktovkami a telefonem na uchu pospíchají ke svému novému BMW, aby stihli "meeting v 1 hodinu". Všichni zkrátka pořád někam pospíchají.


Sedíte si tak u toho kuchyňského stolu a najednou se podíváte na hodiny. "12, musím si vzít prášek na tlak," řeknete si. Díváte se po stole, kde vidíte složené noviny, prázdný hrnek od čaje, a několik krabiček s léky. "Kde jen mám ty brýle?" Vstanete a pomalu se odšouráte do obýváku, kde víte, že jste brýle viděli naposledy, protože jste si četli. V obývacím pokoji ale nejsou ani na televizi, ani na konferenčním stolku a ani na gauči. Pak si vzpomenete, že jste si četli noviny a tak musí být brýle někde v kuchyni. Sláva, jsou na parapetě, museli jste je tam dát, když jste koukali ven na kolemjdoucí. Vezmete si lék na tlak, jdete se obléknout, vezmete hůl a vyrážíte na MHD, abyste se dostali na nákup do nejbližšího supermarketu.

Nastoupíte do autobusu a hledáte volné místo, abyste se mohli posadit. Všechna místa jsou však obsazena. Pokouší se vás pustit sednout žena ve velmi pokročilém stádiu těhotenství, ale vy jí ujistíte, že vydržíte chvíli stát. Celou dobu, co se držíte tyče však sledujete malého puberťáka se sluchátky v uších, kterému není ani trošičku trapné, že se nad ním "viklá" důchodce s holí, nebo mu zkrátka nedochází, že by měl zvednout zadek a pustit staršího člověka sednout si.

V supermarketu vytáhnete leták a jdete si nakoupit všechny zlevněné věci. Celou dobu posloucháte posměšně řeči ostatních nakupujících, kteří s pobaveným výrazem sledují, jak s pomocí letáku plným slev pomalu naplňujete svůj nákupní košík. Když se konečně dostanete k pokladně, zaslechnete, jak nějaká malá holka říká kamarádce, ať jdou raději do vedlejší fronty, protože "Než ten dědula najde drobný, tak budou už zavírat." S lítostí naložíte svůj nákup do tašky a jdete čekat na zpáteční autobus domů.

Doma si uděláte skromný oběd, nakrmíte svého psa a usadíte se do křesla, kde si pustíte televizi a díváte se na nejnovější zprávy. Samé vraždy, úplatky, nehody... "Kam jen ten svět spěje," říkáte si a raději přepnete na nejnovější díl nějaké přiblblé venezuelské telenovely, která vás po chvíli dokonale uspí.

Zvonek zvoní. "Ale, kdo se to na mě dobývá?" Kouknete přes kukátko a zjistíte, že za vámi přišla vnoučata. Posadíte je do obýváku, nabídnete jim káro kafe a pak jim vyprávíte historky o svém životě, které slyšeli alespoň tisíckrát. Při tom sledujete, jak se trapně uculují, kdykoliv se zmíníte o gramofonech, psacích strojích a že když jste byli ještě malí, že jste doma večer svítili svíčkami. Nakonec každému dáte po 200 stovkách a jdete je doprovodit ke dveřím, kde vám slíbí, že zase někdy přijdou. A tak jste skončili zase sami. Jen vy a váš pes, který vám právě zabral místo na křesle...

Ale abychom neskončili tak negativně, podíváme se na známé video od Viral Brothers aneb Debilní kecy důchodců:

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Elle Elle | Web | 15. února 2014 v 15:32 | Reagovat

To jsi popsala víc než výstižně.
Realita.

2 Dragell Dragell | Web | 15. února 2014 v 15:44 | Reagovat

Je to dneska všelijaké, nedá se to brát jedním metrem, ale hodně to odráží dnešní situaci. Pokud starý člověk nemá "nějakou zábavu", už jen vysedává u televize, novin a okna a dívá se, jak ten čas plyne.
Ale přijde mi, že ve městě jsou starší lidé spíše hrubější, než by se čekalo, nejen já, ale i kamarádky máme pár nepěkných zážitků aneb za dobrotu na žebrotu.

3 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 15. února 2014 v 19:23 | Reagovat

Docela reálné, i když to tak není u všech. Netěším se, až budu takhle stará. Doufám, že se dokážu nějak zabavit, ne jenom hledat brýle a nakupovat. :-)
Hezký článek. :-)

4 Lenka Divínová Lenka Divínová | Web | 18. února 2014 v 13:53 | Reagovat

já budu beztak navěky věků nezadaná takže vnoučata a rozdávání dvoustovek nehrozí....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama