Ach ta samota

1. srpna 2014 v 22:53 | Cherrybumbum |  Z mého života
Pátek večer a já opět sedím doma. Všichni se někde baví, popíjejí, paří jako o život a já jsem doma, cucám si tu to svoje Frisco a píšu článek na Blog. Není to tím, že bych nikam nechtěla chodit - naopak bych nejraději teď byla kdekoliv, jen ne doma. Ale jde spíš o to, že není s kým někam vyrazit. Prostě jsem sama, jak ten kůl v plotě. Přítel je pryč, kamarádů mám tragicky málo a ti jsou také buď zaměstnaní v práci nebo vyrážejí někam za zábavou beze mě. Ale já už si začínám zvykat, že budu asi pořád sama.


Ano, vím, že jsou lidé, kteří jsou na tom hůř. Můžu být ráda, že mám milujícího přítele a pár přátel, já vím, vím to moc dobře. Ale spíš mě bolí to, o kolik kamarádů jsem teď v poslední době přišla. A ještě víc mě bolí ta naivita, se kterou čekám na to, že se snad jednoho krásného dne vrátí. Ale jak dlouho budu na ně čekat? Den, měsíce, roky, navždy? Nikdo ale nečeká navždy, to vím moc dobře.


Možná jsem to všechno zavinila já. Vždycky pro mě bylo těžké najít si nějaké přátele. Pro ostatní lidi jsem prostě divná, protože čtu knížky, nad věcmi (někdy až moc) přemýšlím a nebaví mě celé hodiny tlachat o tom, jak Madlena nechala Pepu kvůli Cecílii. Nezajímají mě drby, nejsem každý víkend někde zkalená na kaši a nedělám ze sebe hloupou slepici jen proto, abych se zalíbila. ŠPATNĚ, ŠPATNĚ, ŠPATNĚ! Tohle se totiž v dnešní době očekává. A já pyšně se těmto věcem otočila zády. Možná, že kdybych zatnula zuby a začlenila se do kolektivu tím, že bych se jim přizpůsobila, mohla jsem mít dneska přátel tolik, že bych je ani nestačila spočítat na prstech jedné ruky. A nikdo by mě nikdy neopustil.

Nikdo by mi nikdy nelhal: "Zítra nemůžu, musím být doma a učit se," a pak nejel s bandou pařit do Prahy. Nikdo by mi zbytečně nedával naděje, že se ozve. Tak třeba na ozvání se jedné holky čekám už měsíc. Řekla, že se ozve, až bude mít volno. Volno měla už minimálně pětkrát a nikdy nic. Ale, co vlastně čekat od člověka, který mi byl schopen napsat na otázku: "Co jsem ti udělala, že ses mi půl roku ani neozvala?" odpověď: "Jsem čekala, až napíšeš první." Už několikrát jsem se pokusila tohoto člověka zmuchlat jako papír a hodit za hlavu, ale prostě to nejde. S tohle holkou jsem toho zažila už tolik, že to prostě nejde...

Asi se budu muset změnit. Přestat koukat na to, jak mě lidé odsuzují a ukázat jim svou pravou tvář. Podat jim ruku a říct: "Já jsem Andrea a chci se s tebou bavit bez ohledu na to, co máš na sobě, jakou máš barvu vlasů, pleti, co studuješ nebo kolik si vyděláváš. Ale hlavně bez ohledu na to, jak uvažuješ." Chci poznat člověka, se kterým si můžu povídat o tom, jakou jsem nedávno četla knihu, co zajímavého jsme ten den prožili, plácat různé kraviny a nakonec odcházet domů s pocitem, že jsem opravdu poznala přítele. Ale já se nevzdám, jednoho dne potkám pár lidí, se kterými se budu scházet každý den v našem oblíbeném podniku jako v HIMYM. Se kterými budu moct sdílet všechny své pocity s vědomím, že mě podpoří. Se kterými jednou budu na toto období vzpomínat s husí kůží a modlit se, aby už nikdy nenastalo.

Já v to věřím a půjdu za tím... I kdybych měla hledat do konce života
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ANA ANA | Web | 2. srpna 2014 v 23:48 | Reagovat

To je hodně těžké, rozhodnout se, nakolik být svá a nakolik se přizpůsobit okolí... vztahy by měly být vyrovnané, ne že jen jeden dává a druhý bere. Možná by to chtělo, hledat si jiné kamarády. Ale kde, to je problém...
Jenže, časem zjistíš, že lepší je mít jednu nebo dvě pořádné kamarádky, než stovku známých... v tomto případě kvalita převyšuje kvantitu. :-) Bude líp, uvidíš...

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 3. srpna 2014 v 17:19 | Reagovat

[1]: Taky souhlasím s tím, že méně přátel je někdy lepší :)
A co třeba chodit na nějaké tématické akce? Tam si najdeš přátel dost :) Třeba knižní srazy...

3 Dark Sayu Dark Sayu | Web | 4. srpna 2014 v 11:59 | Reagovat

Já být tebou jestli tě láká jít na nějakou akci, tak bych šla klidně sama a alespoň se seznámíš s novými lidmi:) já moc na akce nejsem, mám radši pohodu, kdy jsem jen s přítelem sama doma a sledujem filmy:)

4 Vendy Vendy | Web | 6. srpna 2014 v 20:49 | Reagovat

[2]:[3]: To jsou dobré tipy, tam bys určitě potkala spoustu lidí podobných zájmů. Taky není špatné, zkusit nějaký kurz, něco co by tě bavilo. Tam máš taky možnost setkat se s novými lidmi, navíc, společné zájmy sbližují. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama