Listopad 2014

Blog či Blogspot - to je to, oč tu běží

28. listopadu 2014 v 19:36 | Cherrybumbum
Po dnešním dni stráveném v posteli jsem opět pochopila, proč mě nebaví být nemocná a ležet. Samozřejmě na tento důvod zapomenu vždy, kdy jsem nemocná, ale nemůžu si marodění dovolit, takže chodím normálně do školy, polykám prášky jako lentilky a čekám, kdy mě to už konečně přejde. Dneska mám za sebou příšerný den, kdy jsem viděla snad 10 dílů Mentalisty, cpala se vším, co mi přišlo pod ruku (na normální jídlo chuť nemám, ale zase jsem se tláskala různýma kravinama). Taky jsem musela zrušit na tento víkend brigádu, což mi dost komplikuje situaci, protože jsem potřebovala víc peněz na vánoční dárky. Ovšem na druhou stranu jsem byla pracovat minulou sobotu, kdy jsem v práci vůbec neměla být, takže se to alespoň trochu vyrovnalo.

Můj dnešní postelový společník. Konečně může legálně spát v mojí posteli, ale že je tak drzej, že mě ráno vzbudí vrčením, abych se posunula, to už mi zase přijde přehnané.

Celý den také přemýšlím nad jednou docela důležitou otázkou: zůstat na Blogu, nebo se přesunout na Blogspot? Na jednu stranu je mi líto nechat tento blog jen tak ladem a prostě si jen tak zmizet někam jinam, na druhou stranu - změna je život a docela si všímám, že se začínají množit názory, že je Blogspot mnohem lepší než Blog. Zase zpátky k té první straně: jsem přeci jen zvyklá na tu komunitu tady, na články na téma týdne, na vybrané články dne (i když co se týče výběru, tak v poslední době mám kolikrát dost velké pochybnosti o tom, proč se tyto články umisťují na titulku, ale o tom později). Zkrátka už jsem se zžila se starým dobrým Blogem a jestli se rozhodnu jinak, tak mě to bude stát určitě spoustu času a přemýšlení.

Zase napadena rýmičkou

27. listopadu 2014 v 20:07 | Cherrybumbum |  Z mého života
Víte co je smutné? Když vám někdo po dvouměsíční známosti (samozřejmě přátelské) řekne, že vás častěji vídá nachcípané než zdravé. A to se spolu vidíte 2x do týdne. Pokud počítám správně, tak od září jsem už počtvrté nakažena vážným virem, který kosí muže na míle daleko a to je rýma. Naštěstí musím zaklepat, že tentokrát byla férová a netahala do našeho boje žádnou bolest hlavy, kloubů, teplotu ani kašel. Prostě je to souboj jeden na jednoho, který zatím docela vyhrávám.

Včera jsem ovšem umírala a byla šťastná, že jsem do školy jela jenom na 45 minut - celkem paradox, že strávíte cestou do školy a ze školy víc času než v samotné škole. Největší hrůzu jsem však měla z dnešní prezentace na seminář z mikroekonomie, protože zkuste vyprávět o něčem, o čem jste při tvorbě prezentace slyšeli poprvé, před 15 znuděnými spolužáky z nosem červeným jak Rudolf a ucpaným jak... žádné přirovnání mě teď nenapadá. Ale nakonec jsem to zvládla, sice jsem do sebe ráno naházela všechno možné, nos jsem měla doslova vypálený po všech těch kapkách, ale zvládla jsem to. Když tedy nepočítám to 10 vteřinové zaseknutí, kdy mi najednou při pohledu na jedno schéma proběhlo hlavou tolika myšlenek, že jsem nebyla schopna je nějak roztřídit a říct je.

Moje prezentace byla na téma: "Teorie her" a při tvorbě jsem narazila na toto video, u kterého jsem se, i přes svou nechuť k TBBT, opravdu nasmála. Ale do prezentace jsem ho raději nezařadila, přeci jen už "nejsme na střední". ZDROJ: Youtube.com

Jak se mi žije s vadou řeči

25. listopadu 2014 v 23:15 | Cherrybumbum |  Z mého života
Dlouho předlouho jsem přemýšlela nad tím, jestli tento článek napsat. Nakonec jsem si řekla, že vlastně zkusit se má všechno, a že tento článek může navrátit sebedůvěru těm, kteří trpí stejným problémem. Vím totiž, že díky tomu se dennodenně stáváme středem pozornosti, ať už si to přiznáme nebo ne. Ale jaký je ten můj problém? K tomu jsem se ještě nedostala. Nebudu vás tedy napínat.

Dlouho jsem také přemýšlela, jak přesně vysvětlit, proč tedy svým projevem přitahuji na sebe pozornost, často však v negativním slovasmyslu. Pak mě napadlo, dát sem jedno video, díky kterému i nejzabedněnější bedna na světě pochopí, o čem se tu chystám povídat. Proč to okecávat tisíci slovy, když se ta slůvka dají nahradit, že? :))

Kvalita nebreč - zdroj: Youtube.com

Ano, můj problém číslo 1 pro tento článek se dá nazvat jako ráčkování.

TAG: 100 otázek, na které se nikdo neptá

23. listopadu 2014 v 17:46 | Cherrybumbum |  TAGs
Ahojky, tak dneska už mám poněkud lepší náladu, než ve čtvrtek (už jsem se definitivně smířila s tím, že ten test dám až na druhý pokus - mám to už dokonce celé geniálně promyšlené :D), tak jsem se rozhodla oddechnout si po celodenním šprtání a sepsat opět jeden kr... delší TAG. Tentokrát na téma: 100 věcí, na které se nikdo neptá. Narazila jsem na něj na blogu U Sedmikrásky a docela mě i zaujal. :) Tak jdeme na odpovídání. :)


1. Spíš s otevřenými nebo se zavřenými dveřmi?
Se zavřenými. V opačném případě by mě ráno rušil ten zbytek domácnosti, který vstal dřív než já. Navíc je tu také ta paranoia, že někdo stojí mezi dveřmi a kouká na mě. (Bu bu bu).

2. Bereš si domů šampóny a kondicionéry z hotelu?
Marně vzpomínám, jestli jsem někdy spala v nějakém hotelu. Maximálně v Chorvatsku, ale tam jsem tyhle věci měla vlastní. Možná bych se i štítila použít něco hotelového, přece jen nemáte tušení, co s danou věcí prováděli ti před vámi. Navíc - asi bych si pak připadala trapně, vracet se někam, kde jsem něco štípla. Tohle se prostě nedělá i kdybych byla nejchudší na světě.

Asi sem prostě nepatřím

20. listopadu 2014 v 18:40 | Cherrybumbum |  Z mého života
Za nedlouho mi ve škole nastane zkouškové období. Na začátku příštího týdne píšu dva testy - jeden zápočtový před zkouškou a druhý půlzápočtový (musím pak napsat ještě jeden, abych dostala zápočet). A co já dělám? Ano, snažím se učit, ale prostě to nejde. Zmatkuju, nervuju se, brečím, jsem úplně nahraná a lituji, že jsem se nezačala učit dřív.

Začínám být dokonce tak zoufalá, že jsem zrovna včera koukala na nabídky práce - jo prostě bych se nejradši na tu školu úplně vykašlala, protože tam za jedno nemám co dělat a za druhý jsem stejně úplně blbá, takže to tam nezvládnu. Proč tam nemám co dělat? Jak si myslíte, že se můžu cítit mezi všemi těmi kravaťáky, co řeší akcie, ekonomické krize, jaký plánují jednou udělat velký business, když vlastně ani nevím, co bych jednou chtěla vlastně dělat. Nebo ano vím, ale nevím, jestli mě tomu tady naučí.

Bohužel, po všech těch histerických záchvatech na mě začíná doléhat stav: "Je mi všechno úplně jedno", který se ještě dal dohromady s prokrastinací - což znamená, že místo toho, abych se víc snažila se učit, píšu články na blog, čtu si Fan Fiction o Tokio Hotel, uklízím si pokoj, přemýšlím na tím, že bych zítra něco upekla... Myslím, že tohle je zkrátka projev naprostého zoufalství. Ale nějak to do té hlavy všechno nasoukat musím - alespoň tu ekonomii, kterou píšu v pondělí, s matikou to bude teda horší, ale v sobotu mám další doučování, tak snad zvládneme všechno za ty dvě hodiny probrat.


Přestup na jinou školu? Zvládni ho levou zadní!

20. listopadu 2014 v 11:54 | Cherrybumbum |  Mrs Blondie radí...
Je to jedna z nočních můr nás studentů (nebo i školáků) - přestup z jedné školy do druhé. Je jedno, jestli měníš školu kvůli prospěchu, stěhování se, šikaně nebo z jiných důvodů. Nikdy to není úplně easy. Ale lze zařídit, aby všechno proběhlo o něco lépe. Nevěříš? Čti dál.

Kamarádi
Asi největším problémem bych nazvala tuto kapitolku. Začít někde nanovo bez tvojí nejlepší kamarádky, která s tebou chodila už do školky a pak s tebou seděla od první třídy v lavici, bude celkem obtížné. Ale řekněme si to na rovinu - stejně by jednoho krásného dne musel nastat okamžik, kdy by jste se vy, siamská dvojčata, od sebe oddělily a každá si šla svou cestou. Pochybuju totiž, že byste se pak dostaly obě i na stejnou vysokou, měly stejné zaměstnání a pak spolu bydlely i ve stejném domově důchodců. Proto berte odchod jedné z vás jako takovou zkoušku vašeho přátelství. Ničeho se neboj, pokud jste opravdu dobré kamarádky, tak by pro vás "odloučení" neměl být žádný problém.

Můj vývoj v současné (blogerské) já

16. listopadu 2014 v 16:34 | Cherrybumbum |  Téma týdne
Bylo nebylo, je tomu asi 8 let, kdy nám konečně doma zprovoznili internet a já začala objevovat všechny věci, které vlastně umí. Začalo to nevinným ICQ, Skypem, neustále jsem hrála nějaké hry nebo koukala na obrázky. Jednou jsem narazila na jeden blog (adresu si bohužel nepamatuji, ale vím, že tam byly obrázky moc krásných šatů, které jsem si prohlížela). Najednou jsem chtěla také jeden mít. Svůj vlastní, kam budu psát všechno co mě napadne a všichni mé články budou číst a psát mi hezké komentáře (pochopte, bylo mi 11 let).

Prostě jsem na to teď úplně kašlala

12. listopadu 2014 v 16:23 | Cherrybumbum |  Moje hubnoucí challenge
Asi se spousta z vás ptá na to, jak je možné, že jsem tento měsíc nepřidala žádný deníčkovský zápisek ohledně mého hubnutí, kolem kterého jsem minulý měsíc dělala takové hurá. Pravdou je, že jsem se na to opět vykašlala, tláskala se vším, co mi přišlo pod ruku a jediný pohyb, který jsem v poslední době měla byla rychlá chůze z domova na nádraží, z nádraží do školy a zpět. Až se za sebe brutálně stydím a říkám si, že na to prostě asi opravdu nemám. Ale abych k sobě nebyla příliš kritická...


10 povolání, která bych prostě nemohla dělat

7. listopadu 2014 v 16:29 | Cherrybumbum |  Jak to vidím...
A jak jsem tak přemýšlela, začalo se mi i lehce rýsovat to, co bych vlastně nechtěla dělat. A udělala si opět svůj oblíbený TOP 10. A ještě než začnu - je to možná všechno trochu přitažené za vlasy, ale je to zkrátka psané tak, jak to vidím. Ale stejně jsem zvědavá na to, kolik lidí mi pak do komentářů napíše, že přeháním. A budu vám to počítat! :D

Ještě nedávno můj nejlepší praovní kámoš - holt už nedělám tam, kde jsem dřív dělávala a chudák tam zůstal sám... se svými 17 bratry