Jak se mi žije s vadou řeči

25. listopadu 2014 v 23:15 | Cherrybumbum |  Z mého života
Dlouho předlouho jsem přemýšlela nad tím, jestli tento článek napsat. Nakonec jsem si řekla, že vlastně zkusit se má všechno, a že tento článek může navrátit sebedůvěru těm, kteří trpí stejným problémem. Vím totiž, že díky tomu se dennodenně stáváme středem pozornosti, ať už si to přiznáme nebo ne. Ale jaký je ten můj problém? K tomu jsem se ještě nedostala. Nebudu vás tedy napínat.

Dlouho jsem také přemýšlela, jak přesně vysvětlit, proč tedy svým projevem přitahuji na sebe pozornost, často však v negativním slovasmyslu. Pak mě napadlo, dát sem jedno video, díky kterému i nejzabedněnější bedna na světě pochopí, o čem se tu chystám povídat. Proč to okecávat tisíci slovy, když se ta slůvka dají nahradit, že? :))

Kvalita nebreč - zdroj: Youtube.com

Ano, můj problém číslo 1 pro tento článek se dá nazvat jako ráčkování.


První roky si nevzpomínám, že by někdo nějak upozorňoval na fakt, že jejich malá Ája nedokáže říct třeba známou říkanku: "Mařeno, řekni Ř. Neřeknu, ty kořene, ty by ses mi řechtal" (takhle to je, ne?). Pravdou je, že bych to i dnes řekla s velkými obtížemi. Pokud bych si přitom nevyrazila jazykem zuby, tak bych zněla, jako to malé školkové dítě, které se teprve rozpovídává. Pak jednoho dne přišla do školky nová paní ředitelka a po pár dnech jsem ji viděla, jak něco v šatně konzultuje s mojí maminkou. O něco později jsem začala chodit na první logopedické lekce.

A s logopedií jsem pokračovala až do asi 4. třídy základní školy. Nutili mě do různých cvičení s jazykem, zaměňování písmene R za TD (spousta z vás to určitě zná). Sice za těch pár let nastalo jisté zlepšení, ale stejně se mámě musela říct krutá realita: "Lepší už to, bohužel, asi ani nebude." Na jednu stranu - v naší rodině se nejedná o první výskyt tohoto problému.

Vzpomínám, jak jsem tento fakt dříve vlastně ani neřešila. Ve školce si toho děti nevšímaly (asi jsme byli příliš zaneprázdněni hrou na Pokémony a rvačkami o kuchyňku), takže jsem to nějak vypouštěla taky. První problémy nastaly až s příchodem do školy, kde jsem pro ostatní děti, ať už ve třídě nebo ve družině, byla naprosto něčím novým a tak jsem ze začátku neustále čelila tomu, že mě všichni nutili říkat taková ta slůvka jako "Řeřicha", "Rarášek" apod., a měli hroznou legraci z toho, že jsem to neuměla. Jak jsme ale rostli, tak jsme asi také zmoudřeli a dlouho jsem pak neslyšela na své vyjadřování jakkoukoliv poznámku.

Až pak po příchodu na střední, kdy si při první rodičovské schůzce zavolala češtinářka mojí mámu a jakou dobu jí prý domlouvala, aby se mnou něco udělala, že se údajně "Nedám absolutně poslouchat". Načež jí mamina musela vysvětlit, co jí před x lety řekli po mé poslední logopedii a měla jsem opět pokoj. Když jsem pak přešla na jinou školu, tak to také vůbec nikdo neřešil. Až jsem se dokonce kolikrát musela vyvlíkávat z takových aktivit, jako je mluvení do mikrofonu před plným sálem na maturitním plese, ale to naštěstí paní profesorka pochopila.

A dostáváme s k tomu, jak mi tento fakt komplikuje život:
  • jak už jsem se jednou zmiňovala, zdržuji se takových aktivit, jako je proslov před cizími lidmi

  • mám naprostou hrůzu mluvit do telefonu s někým, koho neznám osobně (i objednat si pizzu je pro mě naprostý horor, protože vím, že se na druhém konci určitě pitomě ušklíbají)

  • Jsem smířená s tím, že asi nikdy nebudu učit - sice se učitelství objevilo v mém žebříčků Povolání, která bych nechtěla dělat, ale přesto by mě možná asi vážně lákalo to alespoň jednou zkusit.

  • o přes přemlouvání některých nejmenovaných lidí, se dokonce zdržuji takových aktivit, jako je například točení vlogů - i přes to, že nám teď pro ně na Krásné vytvořili novou rubriku, měla bych hromadu nápadů, co natočit, ale prostě se bojím reakce ostatních lidí

  • a tak dále
Předposlední bod by mohl vyznít, jako bych měla těžké trauma z toho, že si ze mě lidé občas utahují. Víte, nevadí mi, když se tomu lidé zasmějou, že jim to přijde vtipné - ani se nedivím, když kolikrát slyším jiného ráčkujícího kolegu, tak mi to přijde taky hrozně směšné - a jdou dál. Nesnesla bych ale jakékoliv nadávky či urážky. Bohužel, internet se přímo k těmto druhům "kritiky" nabízí, proto nechám svou vlogovou kariéru hodně hluboko zakopanou a vykopu ji až po opravdu důkladném zvážení. Protože přiznejme si to nebo ne, lidé dokáží být opravdu neskutečně krutí, když se jedná o cizí neštěstí nebo nedokonalost. Však si vzpomeňme na Natalii Sadness, které se každý smál za její legendární hlas.


Nejčastější otázky a poznámky, které často slýchám, by se daly shrnout asi takto:

"Hele, víš o tom, že ráčkuješ?!!" - Co myslíš? ;)

"A to se jako neslyšíš jo? To přece není možný, aby si to svoje R neslyšela" - Ne, vážně se neslyším. Připodobnila bych to vašemu údivu z toho, když poprvé slyšíte svůj hlas na nějaké audio nebo video nahrávce. Taky sami sebe najednou slyšíte úplně jinak a říkáte si: "Proboha, takhle můj hlas určitě nezní". Stejně tak já slyším samu sebe mluvit naprosto perfektně a když už své R slyším, tak to je opravdu extrém, jako mé slavné "Parrrrrrrrdon," kterým jsem jednou odbourala snad všechny lidi na kilometry daleko.

"Hele, teď si mluvila úplně normálně. Nehraješ to?" - Ó můj bože, lidi, kdybych chtěla něco hrát, tak budu předstírat, že je moje máma ředitelkou zeměkoule, že bydlím v tom nejkrásnějším domě ve městě nebo budu všechny přesvědčovat o tom, že jsem vzdálená příbuzná Paris Hilton. Ale tohle, bych opravdu nehrála. Jestli se mi někdy povede říct něco bez chyby, tak to spíš připisuju náhodě. :)

"Nebojíš se toho, že tvoje děti budou taky ráčkovat?" - No tak budou, no a co? Žádná ostuda to není, alespoň z mého pohledu. Jestli se to nebude líbit okolí, tak ať si třeba trhne nohou, ale ať si každý pamatuje, že jestli sklopím uši, když se někdo opírá do mě, tak jediné křivé slovo vůči mým dětem a budete mít všichni peklo na zemi.

A s otázkami bych mohla pokračovat ještě dál, ale myslím, že už je tento článek příliš dlouhý, takže ho už pomalu ukončím. Například otázkami pro vás:

Jak na tebe působí rozhovor s někým, kdo trpí podobnou vadou řeči?

Znáš někoho, kdo také má problém s výslovností?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Verunka T. Verunka T. | Web | 26. listopadu 2014 v 8:31 | Reagovat

Vzdávat se dopředu učitelství, i když ho nechceš dělat, jen kvůli ráčkování nemusíš. Znám jednoho učitele na vysoké škole, který vůbec neumí říct ř (nahrazuje ho ue nebo v pokud si dobře vzpomínám) a přesto učí a problém s tím větší nemá, protože mu rozumět je (když si člověk zvykne).
A za jistých okolností může být ráčkování i docela roztomilé ne? ;-)

2 Lu.Blueberry Lu.Blueberry | Web | 26. listopadu 2014 v 10:51 | Reagovat

"Nebojíš se toho, že tvoje děti budou taky ráčkovat?" - No tak budou, no a co? Žádná ostuda to není, alespoň z mého pohledu.
Sama sis odpověděla, žádná ostuda to není :-) Takže hurá do vlogů apod. Chápu, že proslovy před lidma je jiný sousto, ale z toho mám hrůzu i já a to neráčkuji :-D On se tomu člověk zasměje, ale mě to přijde třeba spíš roztomilý 8-) A náš učitel na základce taky ráčkoval (učil dějepis) a bylo to v pohodě :-) Někdo ho za to pomlouval jen když dostal třeba blbou známku, jinak to nikdo nehrotil...A blbý puberťáci ať se smějou :-D

3 bludickka bludickka | E-mail | Web | 26. listopadu 2014 v 14:23 | Reagovat

Přijde mi, že jsou dva druhy ráčkování, jedno je takové lehké, že si toho člověk ani nějak víc nevšímá a pak takové to hrozně výrazné. Výrazně ráčkuje třeba můj šéf. Myslím, že trochu chápu, že se ti nechce někde vystupovat před více lidmi a že jsi z toho občas nervózní - já mám třeba sklony k červenání a taky se některým aktivitám vyhýbám, protože nechci aby se mi někdo posmíval, že jsem zrudla, nebo na mě měl nějaké trapné komentáře..

4 Taychi Taychi | E-mail | Web | 26. listopadu 2014 v 22:03 | Reagovat

Já chodila na logopedii, protože mě potřebovali ve čtyřech letech rozmluvit. No a potom jsem šišlala. A mám pocit, že šišlám do teď. :-D
Ráčkování mi nepřijde jako něco, z čeho by se měla dělat trága, ale pokud se necítíš, je pravda, že točit vlogy by asi nebylo dobré, protože by to na nich šlo poznat, že máš strach. :-)

5 zpravar zpravar | Web | 26. listopadu 2014 v 22:15 | Reagovat

Pekny clanek :) My mame v praci kolegu, ktery rackuje a nikdo to nejak nakomentuje. Je na vysoke pozici a zije uplne normalne. Nemyslim si, ze by se kvuli tomu meli lide hned odsuzovat, nebo pomlouvat. Ale zase na druhou stranu ti, co rackuji musi pocitat s "hloupymi" otazkami, protoze pro ostatni to je neco jineho a nevedi, jake to je, tak se proste jen zajimaji :)
Ty jsi se s tim vyrovnala, coz je super a mozna to je trochu omezujici, ale ty priklady, co te omezuji, bych treba ani ja nedelal, i kdyz nerackuji. Vyjimkou je jenom to telefonovani, to chapu, ze je neprijemne.
Myslim, ze lide by o svych "problemech" meli mluvit a psat, aby ostatni videli, ze na svete neni vse idealni a neodsuzovali lidi podle neceho, cemu vubec nerozumi. Jsi moc pekna holka s touto jedinecnou zvlastnosti a toho si cen, protoze tim si vyjimecna, originalni a jedinecna a nejsi jako ostatni "tuctovky" :)

6 fakynn fakynn | Web | 28. listopadu 2014 v 14:02 | Reagovat

Tak tu češtinářku bych trefila, kdyby tohle o mně, nebo mé dceři říkala.
Já znám spoustu lidí s touto vadou a nikdy jsem to nijak neřešila. Když bylo třeba něco, co řekla a fakt to znělo vtipně, zasmála jsem se, ale určitě to nebyl výsměch a člověk to pochopil.
To, že to lidé s takovou vadou vůbec neslyší, že to vyslovují, nebo mluví špatně, jsem vůbec netušila.

7 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 28. listopadu 2014 v 19:35 | Reagovat

Znala jsem na základce chlapce, který byl velice fajn a měl stejnou vadu řeči- šikanovali jej. Dopadla jsi ještě dobře, jak píšeš.

Myslím, že se není za co stydět. Lidé po fyzické stránce nějak znevýhodnění se také nemají proč stydět. Jestli si okolí zvyklo a zasmějí se, jen když to je třeba legrační a není to výslech, tak to nech plavat :-)

8 Marillee Marillee | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 19:07 | Reagovat

Mně ráčkování přijde někdy i roztomilé! :D Hale, mluvit umíš? Umíš! Lidi by to neměli řešit.

Kdysi mi hrozilo ráčkování asi v 6.-8. třídě, protože jsem byla na německý škole a jak jsem zkoušela to jejich hrdelní německé R, tak jsem ho začala používat víc, než bylo třeba. :-D

9 Xerodoth Sigmius/KayW Xerodoth Sigmius/KayW | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 22:21 | Reagovat

Taky rakuju, navíc mluvím strašně nesrozumitelně. Zajímavý je, že někdy to ostatní slyší strašně zřetelně a další mi tvrdí, že kecám. Ale už to nějak začíná ustupovat tím, jak mluvím čím dál víc. Aspoň je ta samomluva k něčemu dobrá.

10 Šklíba Šklíba | E-mail | Web | 27. února 2015 v 13:20 | Reagovat

Jako malá jsem taky neuměla říct ř ani r, ale pak se to spravilo. Jinak naše fyzikářka taky ráčkuje, a maximálně nastávali výbuchy smíchu, když chtěla říct příjmení Rohel, ale člověk si na to zvykne.

11 yashiko yashiko | E-mail | 18. prosince 2016 v 21:20 | Reagovat

ach jo mám stejný problém jako ty, taky ráčkuju :-( a vůbec mi nejde vyslovit písmeno ř a nejhorší je na tom to že já se chci odstěhovat do ameriky kde budu mít s touhle vadou řeči dost jasné problémi aspon tak mi to moje některé kamarádky popsali :-(  :-(  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama