Prosinec 2014

Ode dneška už se vážně budu učit!

30. prosince 2014 v 21:03 | Cherrybumbum |  Z mého života
Kolikrát jsem si za tyhle prázdniny plánovala, jak moc a poctivě se budu připravovat na všechny zkoušky a zápočty? Jenže abych pravdu řekla, teprve dneska jsem poprvé byla celý den doma, nikam jsem nemusela, ale přesto jsem se začala učit až před hodinou, protože až do čtyř hodin jsem měla na starosti sourozence a pak po páté hodině přišla návštěva, při které jsem doslova a do písmene trpěla, protože od včerejška mám mandle jako dva tenisáky, v krku mě neuvěřitelně bolí a jen se modlím, ať ještě do toho nepřijde rýma a teplota. Jinak se zítra v té práci zblázním (bohužel už za mě na Silvestra náhradu neseženou).


Ten pocit, když...

26. prosince 2014 v 13:42 | Cherrybumbum |  Jak to vidím...
... si plánujete pohodový víkend, ale jste zavolaní do práce.
... zjistíte, že na zkoušku budete mít někoho, kdo vás v životě neučil, ale ode všech jste o něm slyšeli jen to, že je to vrchní pruďas.
... chcete zaplatit nákup, ale zjistíte, že nemáte v peněžence dost penět (nebo máte, ale peněženka leží doma)
... dobíháte zpožděný vlak do školy, pak kvůli zpoždění utíkáte do školy a zjistíte, že vám odpadla hodina.
... zjistíte, že jste si omylem smazali celkem důležitý soubor do školy (nebo ho spíš zapomněli uložit).
... se ráno probouzíte s příjemným pocitem, že je sobota a ona je středa.
... ráno zaspíte
... zjistíte, že váš oblíbený interpret bude v Česku a vy o tom absolutně nemáte ani šajna.
... věc, jejíž nákup jste odložili až na další den, už není.
... 23. prosince v 1:00 zjistíte, že vám došel balící papír, nemáte jedinou dárkovou taštičku a zbývá vám zabalit asi půlka všech dárků.
... si jdete dát sušenku a dostanete vynadáno, že za chvíli bude oběd. Na sporáku se nic ale nevaří a ani to nevypadá, že by v nejbližší době mělo něco takového nastat.
... vám známý napíše, že právě četl na Fandovi váš článek a vy aboslutně nemáte šajna, kde se tam vzal.

Přesně na takový pocit se dá říct jen:

Recenze: Proklej svítání

24. prosince 2014 v 1:39 | Cherrybumbum |  Knížky
Dostat za úkol udělat recenzi na knihu, která je posledním dílem tetralogie (zkrátka je 4. dílem), ze které jste jako bonus nečetli ani jednu knihu, zní jako sebevražedná mise. Ale když už mi v balíku z Krásná.cz dorazila kniha "Proklej svítání" od Karen Chance s tímto úkolem, nedalo se nic dělat. Musela jsem se pustit do čtení.


Zdroj: TADY

Můj rok 2014

18. prosince 2014 v 22:27 | Cherrybumbum |  Z mého života
Do Silvestra ještě daleko, ale jelikož se nám konec roku celkem dost blíží a během vánočních prázdnin budu pracovat, učit se na zkoušky a zápočty a ve volných chvílích i se snažit bavit jinak, než internetem a blogem, tak jsem se rozhodla napsat shrnutí roku 2014 již dnes. :) Předem upozorňuji - článek je dlouhý, dlouhý, dlouhý!!!


Tak jsme zkrátka asi jiní... no a co?

16. prosince 2014 v 22:47 | Cherrybumbum |  Jak to vidím...
Letos jsme spolu s přítelem oslavili své první výročí, teď již podruhé pořizujeme tomu druhému dárky k Vánocům a dokonce spolu prožijeme i Silvestra (pracovně, já vím Zamračený ). Jsme spolu celkem dlouho - z mého pohledu tomu tak je, jelikož se mnou nikdy nikdo déle jak 9 měsíců nevydržel. Ale jsme spolu zase celkem krátce na to, aby nás nezaskakovaly otázky typu:

1. A už plánujete svatbu?
Panebože, jenom to ne. :D
Ne, že bych si svého vyvoleného brát nechtěla, ale spíš se nabízí otázka: "Na co tak brzy?" Nejsme spolu ani dva roky, nemám tedy potřebu už dělat hysterické scény, jaktože ještě nemám na prstě tu kulatou věc a proč už nerozesílá pozvánky všem příbuzným. Navíc nemáme nic - vůbec nic.

Nechte nás v klidu dostudovat, najít si nějaké společné bydlení, práci a pak se mnou klidně pojďte všichni vybírat šaty (což bude oříšek, skoro všechny mi přijdou hnusný - a nebo jsou hrozně drahý) a dort. Do té doby se klidně spokojím s titulem přítelkyně. :)

2. A co děti?
(Nevím proč člověk, který nám tuto otázku tenkrát položil nemohl vteřinu počkat, než přestanu pít. Málem jsem se kvůli tomu utopila.)
Asi takhle - když pominu fakta, která jsem jmenovala již o odstavec výše, nabízí se otázka, jestli zaseknutá puberťačka jako já se dokáže postarat o něco tak malého, hezkého, uřvaného a smrdutého, jako je mimino. Zatím jsem totiž ve fázi, kdy bych to akorát tak chovala, vozila v kočárku, nakupovala mu oblečení, ale jak by to začalo brečet, tak už bych to dávala z ruky, ať si to zase někdo vezme zpátky.
Samozřejmě neříkám, že už nemám tajně vymyšlená jména (ano, i pro chlapečka, ale myslím, že mi Tadeáš prostě opravdu neprojde), ale vážně si chci ještě chvíli užívat prospané noci, nepoblinkaná trička a nevytahaný špek, který mi zůstal po mém těhotenském přežírání se.

Já nevím jak vám, ale mě přijde, že v tom mám vršek jako Schwarzenegger. :D

Značkové hadry

13. prosince 2014 v 13:38 | Cherrybumbum |  Jak to vidím...
Pokud v článku naleznete většího množství překlepů, než je u mě normální, tak je to proto, že jsem celou noc strávila v práci, před chvílí jsem vstávala, tak mi to tak nějak příliš nemyslí. Díky za pochopení :)

Koupit si něco hezkého na sebe, je čas od času celkem podstatná věc. Někdy je to náročné - nemají vaší velikost, vypadáte v tom jako jitrnice, mají akorát střihy, které vám zvýrazňují jen to nehezké, stojí to tolik, že se vám to na místě zhnusí a radši nenápadně odejdete... Tohle všechno se vám může stát v jakémkoliv obchodě - od toho nejobyčejnějšího na rohu vaší ulice po nějaký ultra luxusní, za kterým musíte jet přes celou republiku, abyste si tam mohli nakoupit (i když myslím, že u nás žádný takový asi ani není ne?) A pak jsou tu lidé, kterým se výběr oblečení ještě zužuje, jelikož vyloženě jdou po značkách a pokud možno, musí být jasně vidět.

Já a moje (ne)kámoška žárlivost

9. prosince 2014 v 22:59 | Cherrybumbum |  Jak to vidím...
Dříve jsem naprosto nechápala ty neuvěřitelné žárlivce, kteří nervózně hypnotizovali displej telefonu a čekali na jakoukoliv zprávu či hovor od svého protějšku, který si "dovolil" jít někam bez nich. Tito lidé mi připadali naprosto k smíchu a o to víc je mi trapně, když si uvědomuji, jak směšná musím být kolikrát i já. Nejvíc se bojím toho, že si kvůli téhle hnusné vlastnosti můžu naprosto rozhodit nebo dokonce zničit svůj dosavadní vztah s mým přítelem. Nebo se prostě jen moc bojím...

Naprosto obdivuji lidi, kteří nechají svůj protějšek bavit se nebo dokonce chodit ven s osobou, která by potenciálně mohla stát za rozvratem jejich vztahu, a absolutně to neřeší. Je jim to jedno. Důvěřují jim natolik, že zkrátka nemají důvod k tomu, aby z toho měli stažený žaludek nebo se jim v hlavě promítaly děsivé scénáře, které vždy končí větou: "Promiň, ale zjistil jsem, že je mi s ní líp". Jak to dělají? Jakto, že jsou tak ledově klidní? Proč si neuvědomují, že i tichá voda břehy mele a i na první pohled hodná Anička se může nakonec ukázat jako potvora, která si neváhá ukořistit něco, co už "patří" k někomu jinému.

Podivuhodné úkazy na českých diskotékách

8. prosince 2014 v 19:52 | Cherrybumbum |  Jak to vidím...
Každý víkend nějaká ta party a když už se jich musíte i povinně účastnit, protože vám za to platí, tak si svůj pobyt musíte občas nějak zkracovat. Zvlášť, když už není moc lidí. Takže jsem si začala všímat, jak je to na každé akci úplně to samé. Pořád ti samí trollové... Ostatně, posuďte sami

1. Hučilové
Klasický obrázek, který jsem si uvědomila také až nedávno. Sedí holka s klukem, který jí s velkým zájmem cosi vypráví (často podle jeho gestikulace a nadšeného výrazu mám podezření, že jí vypráví o tom, jak ulovil žraloka nebo mluvil se samotným Bohem). A co dělá holka? Vyloženě sedí, kouká do blba, maximálně si něco cvaká do telefonu nebo si hraje se skleničkou, ve které má svůj drink a občas přikývne. Jestli poslouchá to chvástání toho kluka, nemám zdání. Spíš mám takový pocit, že místo toho přemýšlí, jestli doma vypnula počítač než odešla nebo co si dá další den k obědu.

Když v prosinci začne mrznout

2. prosince 2014 v 22:05 | Cherrybumbum |  Jak to vidím...
Asi nemusím popisovat, co se vlastně všechno dneska odehrálo. Byl toho plný internet, televize vysílaly dramatické reportáže a zkrátka to vypadá, že celá republika je vzhůru nohama. Nikdo nejspíš nepředpokládal, že by začátkem prosince mohlo začít mrznout nebo dokonce sněžit. Proč by taky mělo?


Každý rok mě to také překvapuje, ale z trochu jiného úhlu. Nepřijde vám, s prominutím, debilní, jak se všichni hrozně diví, že v zimě je zima? Hurá, napadl sníh, teploty klesají k nule, co se to děje? Já nevím, jestli někteří do teď žili v nějaké iluzi, že bydlíme někde v tropech, kde budeme Vánoce slavit v plavkách u Mácháče, 35°C ve stínu. Ozdobíme si palmu, k večeři si dáme s opičkami banány - bude to super ne? A najednou bum, nastal prosinec a horko nikde.

Co mi dokáže zvednout náladu z 0 na... něco víc :)

1. prosince 2014 v 20:31 | Cherrybumbum |  Téma týdne
Každý z nás občas zažil situaci, na kterou mohl říct jen to, že všechno stojí za ... nic. Ať už se do ní dostal sám vlastní blbostí (to se často stává mě - ach ta moje huba nevymáchaná, která nejprve mluví a pak teprve myslí) nebo měl někdo jiný špatný den a rozhodl se ho znepříjemnit i vám. Je ale neuvěřitelně příšerné mít pak celý den zkažený, za jedno na nic nemáte chuť, po chvíli vás z toho začne bolet hlava a pak začínáte dokonce koketovat s představou, že něco rozbijete. (?) Je tedy dobré najít si nějakou cestu, jak z toho všeho ven. Jak řeším své špatné nálady já?

1. Písničky z mého ultra trapného období
Jinými slovy, poslouchám písničky, které jsem poslouchala když mi bylo 13 - 15 let (na tuto část svého života bych nejraději zapomněla a bylo by opravdu fajn, kdyby na ní zapomnělo i mé okolí). Nevím proč, ale zkrátka, když je mi nejhůř, tak poslouchám songy z High school musical, Jonas Brothers, Aloha from hell, Tokio Hotel (ty nejstarší samozřejmě), dokonce jsem minule vyhrabala i Us5 - najednou nebyli tak "Boží a sladcí", jak jsem si dříve myslela. Čím to asi bude? (Asi tím, že už se ti v hlavě usídlil rozum)


Zdroje: Oboje z Youtube.com