Tak jsme zkrátka asi jiní... no a co?

16. prosince 2014 v 22:47 | Cherrybumbum |  Jak to vidím...
Letos jsme spolu s přítelem oslavili své první výročí, teď již podruhé pořizujeme tomu druhému dárky k Vánocům a dokonce spolu prožijeme i Silvestra (pracovně, já vím Zamračený ). Jsme spolu celkem dlouho - z mého pohledu tomu tak je, jelikož se mnou nikdy nikdo déle jak 9 měsíců nevydržel. Ale jsme spolu zase celkem krátce na to, aby nás nezaskakovaly otázky typu:

1. A už plánujete svatbu?
Panebože, jenom to ne. :D
Ne, že bych si svého vyvoleného brát nechtěla, ale spíš se nabízí otázka: "Na co tak brzy?" Nejsme spolu ani dva roky, nemám tedy potřebu už dělat hysterické scény, jaktože ještě nemám na prstě tu kulatou věc a proč už nerozesílá pozvánky všem příbuzným. Navíc nemáme nic - vůbec nic.

Nechte nás v klidu dostudovat, najít si nějaké společné bydlení, práci a pak se mnou klidně pojďte všichni vybírat šaty (což bude oříšek, skoro všechny mi přijdou hnusný - a nebo jsou hrozně drahý) a dort. Do té doby se klidně spokojím s titulem přítelkyně. :)

2. A co děti?
(Nevím proč člověk, který nám tuto otázku tenkrát položil nemohl vteřinu počkat, než přestanu pít. Málem jsem se kvůli tomu utopila.)
Asi takhle - když pominu fakta, která jsem jmenovala již o odstavec výše, nabízí se otázka, jestli zaseknutá puberťačka jako já se dokáže postarat o něco tak malého, hezkého, uřvaného a smrdutého, jako je mimino. Zatím jsem totiž ve fázi, kdy bych to akorát tak chovala, vozila v kočárku, nakupovala mu oblečení, ale jak by to začalo brečet, tak už bych to dávala z ruky, ať si to zase někdo vezme zpátky.
Samozřejmě neříkám, že už nemám tajně vymyšlená jména (ano, i pro chlapečka, ale myslím, že mi Tadeáš prostě opravdu neprojde), ale vážně si chci ještě chvíli užívat prospané noci, nepoblinkaná trička a nevytahaný špek, který mi zůstal po mém těhotenském přežírání se.

Já nevím jak vám, ale mě přijde, že v tom mám vršek jako Schwarzenegger. :D


Myslím si, že spousta podobných párů mi dá za pravdu, že je prostě na tyto věci ještě dost brzo, takže je s klidným svědomím můžu uložit někam do šuplíku a ten zamknout. A schovat klíč. Ale samozřejmě, jinak bych nepsala tento článek, se setkávám i s reakcemi podobných párů, jako jsme my, které už do toho "praštily", hodlají to udělat nebo už spolu dokonce vychovávají děti.

Je neskutečně zvláštní, jak vám pak všichni neustále dokazují, jak je to vlastně hrozně super, a že bychom to měli také udělat. (Hele, četla jsem tvůj včerejší status o tom, jak ti malej počmáral gauč - mě jen tak neoblbneš) Nedávno mi jedna známá, celá v sedmém nebi, vyprávěla o tom, jaké si bude muset pořídit svatebky a jak řeší dilema, jestli udělat svatební hostinu v místní restauraci nebo jet až někam x kilometrů daleko. Upřímně - už tohle plánování mě hrozně děsí (proto si nejspíš ve všech těch filmech najímají na tyhle věci agentury nebo vše nevěsta řeší se svou armádou družiček). Pak samozřejmě nastala otázka: "A co vy? Už tě alespoň požádal o ruku?" Po záporné odpovědi samozřejmě nastal pohled typu: "Holka, ty jsi ale chudák" okořeněný pusou otevřenou dokořan.

Co se týče dětiček, tak stejně starých holek, které každou chvíli hážou fotky z ultrazvuků na Facebook, tlačí kočárky, běhají za svými batolátky nebo dokonce už každý den vodí své miláčky do školek, neuvěřitelně přibývá. Já nevím jak vás, ale přijde mi to hrozně strašidelný. Za jedno si připadám, že jsem nějaká divná a za druhý už jen každý den čekám, kdo bude ten další. Na druhou stranu, když jsem nedávno toto téma řešila s jednou svou kamarádkou, která už má doma také malého chlapečka, tak mě ujišťovala, že vadná nejsem. Prý, kdyby se jim tenkrát nestala drobná nehoda, tak taky ještě žádné děti nemají - doufám, že to tomu klukovi jednou taky takhle řekne. Smějící se

Zkrátka si teď připadám jako největší odpůrce dětí a manželství a jen čekám, kdy se začne po okolí šuškat, jestli nejsem nějaká divná (všichni víme, co tím myslím). A víte co? Ať si každý trhne nohou. Při nejhorším budeme bydlet každý ve svém domečku jako Pat a Mat, budeme se chodit akorát navštěvovat a adoptujeme si tu černošskou holčičku. To se teprve všichni ...... ;)

Asi jediné šaty, které se mi líbí. Co jsem si ale vygooglila, tak jejich cena je 30.000 dolarů, což znamená, že budu muset hledat dál... ZDROJ

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 hogreta hogreta | E-mail | Web | 16. prosince 2014 v 23:11 | Reagovat

Jejdanánku, jsi ještě mladá, není kam spěchat :). Ono tady většinou to, jak jste spolu dlouho, nehraje takovou roli, jako to, koli vám je. Jasně, když jsou spolu dva lidé rok, ale je jim oběma třicet, tak asi není na co čekat. Nicméně když jsou spolu lidé pět let, ale je jim oběma osmnáct, tak je to přece úplně jiná situace.

Je neezodpovědné přivádět děti do prostředí, ve kterém nedokážou žít pomalu ani dospělí. Přijde mi, že se v poslední době příliš spěchá. Ale vždyť jsi ještě mladá, nic ti neuteče, a abych byla upřímná, vůbec nechápu lidi, kteří se tě na tyhle věci ptají. Já to mám podobně, i když jsem s přítelem přes sedm let. Ale pořád je to o tom, že stále studuju, že nemáme zázemí, že stále bydlíme u rodičů. Jasně, až dostuduju, až budeme oba vydělávat a stestěhueme se, tak je jasné, že začneme uvažovat o manžeství a o dítěti. Ale do té doby, než budeme finančně nezávislí, by bylo nezodpovědné zakládat rodinu:).

Pořád lepší být spolu dvanáct let, první dítě mít ve 28 letech, kdy už budeme stát na vlastních nohou, než být spolu rok, vzít se ve dvaceti, mít dítě v jednadvaceti a v třiadvaceti se rozvádět. Prostě zastávám názor, že není kam spěchat. Takže se rozhodně nenechej "uhánět"! :-)

2 Daisy Daisy | Web | 17. prosince 2014 v 8:54 | Reagovat

Panebože a nejsou vadní oni? Zrovna včera jsem viděla jednu holku ode mě ze základky, která je maximálně o dva roky starší a pamatuju si jí ještě, když sme tam chodily s culíčkama a teď tlačila kočár! Koukala sem na ní celou cestu a řikala sem si, že to neni možný, že je šíleně mladá, že prostě ani nemůže být pořádně zajištěná, když bydlí pořád u nás na sídlišti, což zrovna není bůhvíjak idilické místo... Vadná nejsi, ani divná, příjdeš mi spíš, že to máš jediná v hlavě v pořádku, a že ostatní si to ani neplánovali, ale všem se stala nehoda... Já si chci svůj život užít, dodělat střední, jít do Prahy na výšku, při výšce psát a pak si najdu práci a půjdu AŽ po svatbě (třeba i pár let po ní) do dětí :)

3 Baalberith Baalberith | Web | 17. prosince 2014 v 15:25 | Reagovat

Zajímavé, nad tímhle se nejde prostě v této době zabývat v tomhle věku :D

4 Em Age Em Age | Web | 17. prosince 2014 v 19:24 | Reagovat

Já jsem velký příznivce vdávání se a manželství. :-D Kdyby mě můj přítel požádal o ruku, vzala bych si ho moc ráda a bez váhání.
Pro mě je žádost o ruku něčím jako: "Nechci v životě už žádnou jinou, s tebou budu chtít zůstat v dobrém i ve zlém." Není to svazující závazek. Je to překrásný slib plný lásky a věrnosti. :-) Říkám, narodila jsem se ve špatné dobře. Přála bych si, aby bylo i dnes normální, že se lidé vdávali a ženili brzy. Nač čekat? :3 <3 Když si je člověk jistý... :-)

5 Tai Todd Tai Todd | Web | 22. prosince 2014 v 18:50 | Reagovat

Nechápu tu potřebu spěchat.Tu potřebu cizích spěchat a rvát mám mladým tyhle dptazy. Už přece nejsme v době, kdy holka co ve dvaceti nebyla vdaná a neměla děti, byla divná. Je čas, někdo říká, že dítě brzo je fajn, holka má energii a může budovat kariéru, jak jí děti trošku odrostou, ale zase, v brzkém mládí málo kdo potká toho, s kým by děti chtěl. Mě je necelých dvacet tři a děsím sem kdy tyhle otázky dostanu taky, zatím jsem sama, takže poslouchám jen to, kdy si najdu chlapa, což je taky dost otravné. Ale protože můj o téměř tři roky mladší bratr se stihl v létě zasnoubit (fajn, jsou spolu 5let ale i tak), tak se těm kecům nevyhnu ani já :D A upřímně, mě taky děsí jen to plánování svatby. Já řekla, že jestli vůbec kdy, tak na louce, se svědkama a tečka, nevidím důvod, proč to hrotit, nebo šílet.

6 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 23. prosince 2014 v 10:42 | Reagovat

Tak dřív to bylo tak, že se lidé brali už po půlroční známosti. Takže svatba po roce se starším ročníkům nezdá jako něco bláznivého. Naprosto tuto potřebu spěchat v dnešní době nechápu. Když vidím ty páry, co se po pěti letech rozvádí a naopak páry, co spolu klidně i deset let žije "na psí knížku". Není kam spěchat. :-)

7 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 27. prosince 2014 v 20:32 | Reagovat

Když jsi ve vztahu, tak otázky takového typu ještě dávají smysl, horší je, když se tě na ně pořád někdo vyptává, přesto, že jsi nezadaný :D

8 Berry Berry | Web | 27. prosince 2014 v 21:25 | Reagovat

Je pravdou, že letos bylo příííšerně moc svateb a dost z toho byli kamarádi v mém věku. Pro mě ale svatba znamená, odcházím z domu a dokážu se o sebe postarat - a když studuju takovou školu, kdy nestíhám nějakou práci, asi se o sebe nedokážu postarat... Takže chápu to, že se nehrneš, když nejsi "zajištěná", to mi přijde rozumné. A možná, že až budeš, budete s přítelem i delší dobu a tvůj názor se na danou věc změní ;-) (svatby a děti jsou fajn, ale musí to tak člověk cítit ;-))

9 Emily M Emily M | Web | 31. prosince 2014 v 2:59 | Reagovat

Kamarádka má pravdu a nemůžu než souhlasit :D Kdyby ses podívala ke mě na blog a přečetla si poslední odstavec mého posledního článku, tak bys pochopila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama