Březen 2015

Dvě slečny, kterým jsem dala druhou šanci

26. března 2015 v 23:17 | Cherrybumbum |  Z mého života
Znáte to, jak celou dobu něco hejtujete, nelíbí se vám to, můžete z toho vyletět z kůže, když to vidíte nebo slyšíte a najednou přijde den, kdy najednou něco ve vaší hlavě úplně obrátí a najednou je všechno úplně jinak? Tak přesně tohle se mi teď stalo a dokonce dvakrát.

Nečekejte žádný super sloh, potřebuju se jenom trochu odreagovat od Podnikové ekonomiky - sice dělám jenom výpisky, ale i tak toho mám až po krk. :)

1. Taylor Swift
Ufňukaná nanynka, která se s každým rozchodem vrací na úroveň třináctileté holky. Brečí, vzteká se, dupe a hlavně - skládá písně. Písně, které se dají pojmout jako: Dala jsem ti veškerou svou lásku a ty si mě sprostě odkopnul. A bum, vyhrává za to Grammy. :D To jsem si o ní přesně myslela.

Ještě donedávna jsem i nenáviděla její Shake it off. Dneska si ho zpívám pořád dokola a je to jedna z mých oblíbených písní. Možná na základě jakési hysterie - protože pokaždé, když v práci mám absolutní frmol a mám co dělat, aby se mi nohy nerozutekly na druhou stranu než zbytek těla, hrajou Taylor Swift a její Shake it off. Nevím, jestli to DJ (a někdy i můj přítel) dělá schválně, ale vždycky se trefí. I když můj přítel spíš dělá takové naschvály, jako že pustí Macarenu zrovna ve chvíli, kdy s plným tácem jdu přes taneční parket - ano, už asi třikrát mi tác byl málem vyražen. :D Nebo když ho hezky požádám, ať pustí něco hezkýho, tak tam hodí Waka Waka - nejhorší písnička všech dob. -_-

Zdroj: YOUTUBE

Jak jsem si hrála na personalistku

23. března 2015 v 22:16 | Cherrybumbum |  Z mého života
Poslední dobou narážím neustále na články a názory typu: "Ach jo, kvůli mému vzhledu mě diskriminovali na pohovoru". Často si také říkám, jak to ve skutečnosti doopravdy vlastně bylo. Samozřejmě netvrdím, že někteří na pohovoru vážně neuspěli jenom proto, že nejsou kozatá blondýna, měřící 1,80 m s mírami 90-60-90. Nebo takové ty: "Když já bych tak ráda pracovala, ale není práce," Ale často mě tyto články nutí vzpomínat na to, jak jsem jednou absolvovala tři pracovní dny jako poloviční personalistka. A že to kolikrát vážně stálo za to.

V té době se hledala za mě náhrada v obchodě. Končila jsem a protože jsem svůj plánovaný odchod nahlásila zhruba měsíc dopředu, tak se začalo brzy také hledat. A pak jsme jednoho dne dostaly "zeshora" úkol: "Dejte do výlohy ceduli, že scháníme brigádnici. Když někdo přijde, tak mu na všechno odpovězte a když bude vypadat slušně a bude na vás působit příjemným dojmem, tak ho pozvěte na pohovor." A tak do našeho malého krámku začaly chodit postupně zájemkyně. A my začaly s kolegyní vyřazovat.


Jedu od znova

19. března 2015 v 12:15 | Cherrybumbum |  Moje hubnoucí challenge
Vím, že se teď určitě všichni smějí, protože jsem takový nadpis uváděla snad milionkrát a ještě víckrát. Jenže teď se spousta a spousta věcí změnila. A zrovna takové věci, které mi dost pomohou v tom, dojít do svého cíle.

1. Doma už pochopili, že nemá cenu mě nutit do jídla - tím neříkám, že jím jenom suchý chleba a vodu, ale zkrátka už se doma pochopilo, že když mám chuť dát si večeři, tak si dám. Když mám chuť si jí dát, ale nechci zrovna to, co mají oni, tak si vystačím třeba s obyčejnou kaiserkou s cottage sýrem a zeleninou. A když prostě hlad nemám, tak si nedám nic, maximálně nějakou zeleninu. A když žijete v domácnosti, kde je to neustále nějaký řízek, gulášek nebo smažák, tak se pak hubne opravdu těžce. :D

2. Za chvíli je léto - a já se letos nechci za sebe stydět, až budu někde s kámoškama na koupališti. Sice mi lidé říkají: "Holka, vždyť ty máš takovou normální postavu, co by za to jiné daly," ale když prostě máte skoro 10 kilo víc, než v době, kdy jste se sebou byli maximálně spokojení, tak prostě není možné, se za sebe nestydět. Alespoň trošičku.

Zdroj: TADY

3. Potřebuji si zorganizovat čas - a tím myslím ten volný. A chci ho zaplnit buď sportem, nebo nějakými aktivitami, kdy budu venku a hýbat se. Protože také chci mít nějaký čas jen sama pro sebe. Zatím to totiž dopadá tak, že jsem se některým lidem pochlubila, že mám školu jen v pondělí a úterý a jak se těším na to, že budu moct chodit cvičit, učit se průběžně, abych to pak nehonila všechno na poslední chvíli a jak tohle bude nejlepší semestr všech dob.
A pak nastal ten velký omyl - když totiž máte tolika dní volných, tak vás najednou všichni začnou úkolovat. A to tím stylem, že splníte své úkoly a večer akorát sedíte otrávení u kompu a nemáte už sílu jít něco dělat. A pak v neděli večer plašíte, že nestíháte všechny ty domácí úkoly, které jste dostali. A kde je to fitko?

Takže jsem si na dnešek naplánovala alespoň kolečkové brusle. Protože mám takový pocit, že je lepší začít takhle zlehka, než hned naběhnout do posilovny a tam se sedřít k smrti. Pak bych nejspíš už neměla motivaci tam jít znovu. :)

Typologie kluků

17. března 2015 v 21:29 | Cherrybumbum |  Jak to vidím...
Nedávno jsme se všichni neskutečně pobavili nad článkem Typologie holek. Nyní je čas zaměřit se na naše ctěné polovičky, přece jen, aby to hošanům nebylo líto. ;)

1. Herní maniaci - Jejich den začíná ve 4 odpoledne, kdy se probouzí po nočním maratonu WOWka. Najedí se, talíř položí na hromadu nádobí vedle sebe, zapnou počítač a až do 6 do rána vydávají zvuky jako cvakání myši a klávesnice a maximálně se od nich jednou za čas ozve nějaká ta vulgarita nebo povzdechnutí, když jeho protivník použije nějaký super cheat.

2. Pan Casanova - kluk, který si najde záminku na balení nějaké holky snad ve všem. Od setkání v narvaném vlaku po půjčení tužky během přednášky. A samozřejmě - nikdy nemá "rozdělanou" pouze jednu slečnu. Pokud byste mu nenápadně nahlédli přes rameno během jeho smskování nebo psaní zpráv na Messenger, všimli byste si, že teď píše Adélce, pak překlikne na Terku, po ní na Vendulku a nakonec je tu ještě Bára. Hlavně, ať se pak hošan nesplete :D

"Proč jsou ty děti tak sprosté?"

15. března 2015 v 19:39 | Cherrybumbum |  Jak to vidím...
Dá se říct, že v dnešní době jsou čím dál mladší děti čím dál více vulgární. Toto úterý jsem jela konečně domů ze školy, před sebou vidinu báječných 5 dnů volna. Ve vlaku jsem si všimla, že již několikátý týden sedí na tom stejném místě malý kluk (asi tak 9 mu může být maximálně) a jako každé úterý sedí, má před sebou svůj obrovský dotykový telefon a kouká na nějaká videa. Nepřišlo mi na něm nic zvláštního, možná bylo i celkem zvláštní, že se vždycky potkáme ve stejném vagóně a na stejných místech. Tak čekáme až se vlak konečně rozjede a najednou přistoupí banda nějakých kluků. Fotbalistů. Všichni sprostí jak dlaždiči, tady to není jen o tom, že by u nich "vole" mohlo nahradit tečku. A tak se tak baví a baví a je to samé "p*čo, z**de, kre*éne...", až se to nedá poslouchat. Ale pak přichází něco ještě horšího. Ten kluk s obrovským mobilem najednou vstane, sedne si k nim a zeptá se: "Tak co, vy čů*áčkové, už jedete domů z tréninku?" A mě padla pusa pomalu až na zem.



Typologie holek

11. března 2015 v 23:14 | Cherrybumbum |  Jak to vidím...
U tohoto článku jsem se rozhodla, že se vykašlu na nějaký dlouhý úvod. Jen snad:

UŽ SE OPRAVDU MOC TĚŠÍM, AŽ SE DO MĚ 99 % HOLEK OBUJE, ŽE TATO TYPOLOGIE NENÍ PRAVDIVÁ A ŽE JSEM PĚKNÁ KRÁVA, KTERÁ PÍŠE NESMYSLY. ;)

1. Lehké fiflenky - do této skupiny patřím tak trochu i já. Holky, které prostě rády vypadají dobře. Líčí se, češou se, hezky se oblékají, snaží se mít i upravené nehty... Typické fiflenky. Ovšem tyhle holky znají nějaké hranice. Vědí proto, že je naprostý nesmysl se půlhodiny líčit jen proto, aby mohly jít vynést smetí nebo jim nedělá problém do krámku za rohem jít v teplákách. Proč taky? Jestli máme přitom potkat nějakého prince na bílém koni, tak ať se do nás zamiluje i bez paštiky na ksichtě. ;)

2. Těžké fiflenky - tyhle holky také rády vypadají dobře, ale až moc to přehánějí. Chodí pomalu i spát nalíčené - co kdyby náhodou v noci začalo hořet? Přece by na ulici nemohly vyběhnout jen tak přírodní! Jakmile si zlomí nehet, ví o tom celá místnost. A jakmile si jeden kus oblečení vezmou víc jak 2x, je to důvod k tomu se ho zbavit a rychle si jít koupit něco nového. V tom samém přece chodí jenom socky...

Shrnutí týdne (2. 3. - 8. 3.)

8. března 2015 v 21:11 | Cherrybumbum |  Z mého života
A je to tady, další týden je u konce a opět se tu scházíme k malému rekapitulačnímu článku. Tento bude doufám o něco delší, jelikož jsem ho začala psát už v pátek odpoledne, tak snad bude i připravenější, než ten předchozí. No, hurá do toho!

1. Plánuji třídní sraz se základkou
Ano, já, která vyloženě odpočítávala dny, kdy vypadnu z toho příšernýho ústavu, který se mnou navštěvovali lidi, který mi tenkrát připadali neuvěřitelně divní a trapní, ano já, jsem se rozhodla uspořádat třídní sraz. :D
Nevím co se stalo, asi jsem díky Facebooku usoudila, že ti otravové by vlastně ve skutečnosti mohli být celkem milí lidé, a že by vlastně bylo celkem hezké, kdybychom se zase sešli. No, uvidíme :)

2. Motosalon 2015
Po asi 14 dnech jsem se nechala ukecat, a vyrazila včera s přítelem na výstavu motorek "Motosalon 2015". První dojmy jsou zatím takové, že jsem byla málem ušlapána těmi davy mužů, kteří pomalu padali do kolen ze všech těch strojů, zatímco jejich manželky vyloženě koukaly na hodinky a koulely očima, jak dlouho tam už jsou.

Když si ale odmyslím ty lidi, tak to bylo celkem i fajn.



Recenze: Kde hvězdy stále září

8. března 2015 v 13:21 | Cherrybumbum |  Knížky
V dnešní době roste "trend" rozvedených rodičů. Najít tak ve skupině několika dětí takové, jehož rodiče jsou stále spolu, začíná být pomalu oříškem. A bohužel, nejčastěji rozchod rodičů odnáší nejhůř právě ty děti, které vlastně vůbec za ni nemohou, ale neustále se o ně někdo dohaduje a sobecky si na nich vynucuje své zájmy.

Podobný, ale trochu extrémní, příběh potkal i Callie Tzorvasovou. Když jí bylo pět let, její rodiče se rozešli. Po několika hádkách a naléháních, aby Callie zůstala v péči svého otce, se její matka neovládla a malou dcerku jednoduše unesla. Dlouhých dvanáct let se pak Callie živila jídlem z automatů, žila s matkou v levných motelech po celých USA a tolerovala jí její románky s pochybnými muži, z nichž jeden skončil velmi špatně i pro samotnou Callie.

Zdroj: Databazeknih.cz


Dermacol 16h Lip Colour - zátěžový test

5. března 2015 v 21:54 | Cherrybumbum |  Kosmetika
Téměř každá dívka mi dá za pravdu, že je opravdu náročné, sehnat lesk na rty či rtěnku, kterou nemusíme každou chvíli upravovat či znovu aplikovat. Líbání, jídlo, pití... to je jen drobný výčet činností, pro které nemají naše kosmetické vychytávky na rty příliš velké pochopení. Ale Dermacol nyní přišel s novou revoluční barvou na rty, která by na našich pusinkách měla vydržet až 16 hodin, neměla by se obtiskávat a dokonce ani rozmazávat. Co je na tom pravdy jsem se rozhodla zjistit ve svém "zátěžovém testu".


"Slečno, pročpak se neusmíváte?"

4. března 2015 v 15:39 | Cherrybumbum |  Z mého života
"Úsměv dej každému, pusu jen někomu a lásku jen jednomu"

Ještě jsem ani nezačala tento článek a při výběru úvodní fotografie jsem si uvědomila jednu celkem zarážející pravdu - vážně se nejspíš neusmívám tolik, kolik bych měla, protože je to zdrávo.

A otázku: "Pročpak se neusmíváš?" slýchám poměrně často. Možná víc, než je vůbec normální. A normální člověk by si tuto poznámku při takovém množství vzal alespoň trošku k srdci. Ale jak jsem zjistila už několikrát, já zas tak moc normální asi nebudu. Nebudu a nechci se usmívat na celý svět, jenom protože mi to někdo přikáže.