Zrušme romantické slaďárny - dělají z nás naivky!

8. dubna 2015 v 17:00 | Cherrybumbum |  Jak to vidím...
Nemusí být ani vědecky dokázáno, že romantické filmy a písně jsou spíš naší, dámskou parketou. Pokud v kině při promítání nějakého nejnovějšího romantického snímku narazíte na nějakého muže, je na něm vidět, že je tam vyloženě jako za trest. Ani se mu nedivím - i já mám občas co dělat, aby mi nepřeskočilo ze všech těch plačících dívčin, které vytahují už pátý kapesníček, protože Chozé právě požádal Esmeraldu o ruku a vyznal jí lásku silnou jako trám. Ale i nepříliš romantický člověk jako já má své slabé chvilky.

"Protože, zlato, tvá duše nemůže nikdy zestárnout
Je věčná
A tvůj úsměv je
Navždy v mé mysli a mé paměti"


Zdroj: Youtube


Kdy naposledy vám takovým nebo podobným způsobem kluk nebo muž vyznal lásku? Nechte mě hádat - nikdy. A je to opravdu taková škoda, že takové krásné, srdcehladící slova vymýšlí většinou nějaký zpěvák nebo scénárista? Protože, co si budeme povídat - z nás holek to pak dělá nanynky, které slintají nad "Jsi pro mě jako droga, má osobní značka heroinu," a potom jsou zklamané, když jim přítel odsekne jen: "Ty vole, jasně že tě miluju. Teď mi podej to pivo." (Trošku přitažené za vlasy, ale je potřeba ukázat ten rozdíl)

V našich očích jsou pak skuteční chlapi akorát burani, kteří zapomínají na výročí, sladká slůvka od nich slyšíme, jen když mají chuť na sex a kytku dostaneme jedině, když udělají nějaký průšvih. A já se ptám - vážně to tak je??

A co my, holky a ženy všeho věku? Jsme také tak super jako modelky z časopisů a herečky ve filmech, že si dovolíme naše polovičky kritizovat? Nebo vstáváme ráno rozcuchané, protivné a nenalíčené? Máme špeky na břiše, celulitidu a dovolíme si vzít i bombarďáky á la Bridget Jonesová. Do práce nechodíme s úsměvem na tváři a Starbucksem pro všechny kolegy. Ani nemáme na všechno hned správnou odpověď. Ani my totiž nejsme DOKONALÉ! Nejsme ženy z reklam a filmů. Jsme z masa a kostí. Jsme skutečné.

Dvakrát v životě jsem se dočkala superromantických vyznání. Pokaždý byl můj přítel ale opilý. Poprvé jsme stavěli na každých dvou metrech, aby mě ujistil, že skutečně to se mnou myslí vážně a podruhé mi lásku vyznával ve chvíli, kdy byl na mě na diskotéce při tanci doslova pověšený, a já měla v těch podpatkách co dělat, abych nespadla. A víte co? Stačilo mi to. Bohatě. Jeho slova (a činy) byly totiž upřímné. Nepotřebovala jsem k tomu nějakou úžasnou hudbu (stačila mi ta ohraná Beruška, na kterou jsem pařila, když mi bylo 6), davové šílenství, kdy všichni kolem jásali, že se vyjádřil. Bylo to jen a jen pro mě - to snad stačí ne? Proč chtít cpát filmové a písničkové klišé i do normálního života?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

O kolik let jsi starší/mladší než tvůj sourozenec?

0 - 2
3 - 5
6 - 8
8 - 10
11 a více

Komentáře

1 Hannah Hannah | E-mail | Web | 9. dubna 2015 v 9:55 | Reagovat

souhlasím s tebou! Romanťáky jsou až moc přeslazené! Když jen okem na chvilku něco takového vidím v televizi, vím, že to skončí dobře a dokonce vím, co bude po té scéně následovat :-/ :-/ V réálném životě se to nikdy takhle přesně nestane, můžeme dostat pro nás ženy romantické vyznání, ale nikdy to nebude tak sladké jako ve filmu. bude to reálné a i přesto to bude hezké. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama