Jak jsem našla (a vrátila) peněženku

27. června 2015 v 10:00 | Cherrybumbum |  Z mého života
Často se mi stává, že sáhnu po něčem do kabelky a najednou se mi žaludek stáhne hrůzou. Kde je mobil, před chvílí jsem s ním volala? Kam se ztratila peněženka, určitě jsem si jí sebou brala. Kam se poděly klíče? Naštěstí můžu zaklepat, že zatím to byl pokaždý planý poplach - zasloužila bych vždycky pár facek za to, jak si z lenosti strčím něco do jiné kapsičky, než obvykle a pak plaším.

Minulou sobotu jsme s mamkou sbalily našeho úžasně líného pejska a vyrazily s ním na menší procházkou. Sluníčko svítilo, bylo po dešti a já měla jít za dvě hodiny do práce. Až na tu poslední část naprosto ideální trávení volného času.



Když jsme se ale už pomalu vracely k domovu, projelo kolem nás auto (bylo modré, to je jediné, co bych mohla bližšího říct k jeho popisu). Zastavilo asi tak 20 metrů od nás, u skupinky mladých kluků, kteří očividně byli lehce napití a mířili na nějakou základkovou rozlučku. Z auta vystoupil další člen jejich gangu a s hlasitým voláním a tím divným poplácáním rukou, se s ostatními přivítal. Pak se dali všichni do chůze, auto odjelo a na celou ulici bylo slyšet jejich pubertální chechtání každé kravině, kterou někdo vypustil z pusy, jejich mluva se řídila pravidlem, že by u nich "vole" mohlo nahradit tečku. A my šly za nima.


Když jsme došly na místo, kde před chvílí zastavovalo to auto, tak jsem si všimla, že tam na chodníku leží peněženka. Černá, taková ta rozkládací, kterou má každý druhý kluk. Byly v ní dvě platební karty, občanka, asi 500 Kč a pak nějaké slevové karty. Bylo nám jasné, že musí být jednoho z té partičky před námi.

Tak jsme na ně volaly. Dokážete si představit, jak moc bylo, přes jejich hulákání a tlemení se, náročné si získat jejich pozornost. Až po pátém zavolání se tedy milostivě otočili (ještě byly vidět ty jejich pohledy: OMG, co otravují?). Když jsme k nim přišly blíž, hned jsme poznali, čí ta peněženka je - asi jediný člověk, který si je podobný s fotografií na občance. Takže mu jí máma podala, vysvětlila mu, že když asi vylézal z auta, tak mu musela vypadnout.

Víte, čekala jsem něco jako DĚKUJU. Místo toho jsem se od nějakého jeho kamaráda dozvěděla, že si z toho nemám nic dělat, že on je to prý odjakživa neskutečný čů*ák. Víc nic, buď jsem na tu chvilku ohluchla nebo si to nedokážu vysvětlit. Kdyby se to stalo mě, tak bych byla šťastná, že se mi peněženka vrátí ve stejném stavu, jako před její ztrátou. Mohli na ní narazit takoví "frajeři", kteří by jí akorát vybrali a hodili někam do koše.

Místo toho se celá partička zase dala do pochodu. A my tam jenom stály, koukaly a po chvíli jsme tedy vyrazily také. Cestou jsme pozorovaly, jak jeden kamarád toho kluka vzal jeho ztracenou-nalezenou peněženku, vybral z ní to pětikilo a pak zamířil do nejbližší večerky, asi pro chlast. Když jsme kolem nich procházely, tak teprve v tu chvíli jsme od toho kluka uslyšely: "Děkuji vám". Ale to spíš proto, že jsem si mezitím mámě postěžovala, že mě to celkem zaráží, že ani nezabučel, když se něco takového stalo.

Ale třeba jsem jenom já ta špatně vychovaná...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

O kolik let jsi starší/mladší než tvůj sourozenec?

0 - 2
3 - 5
6 - 8
8 - 10
11 a více

Komentáře

1 Hannah Hannah | E-mail | Web | 27. června 2015 v 17:38 | Reagovat

Musím souhlasit s tím, že bych byla šťastná, kdyby mi někdo vrátil ztracenou peněžeňku a určitě bych mu poděkovala :-/ Ale hale nic si z toho nedělej, protože jsme takhle zastavili auto, na kterém si cestující nechal na střeše auta tričko, a poděkoval nám taky až potom, co jsme se ozvali :-/ :-/

2 Kerr Kerr | Web | 27. června 2015 v 22:02 | Reagovat

No tak tebou to stoprocentně fakt nebylo. Takovým kreténům bych tu peněženku znova vzala a někam jí zahodila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama