Mé dosavadní brigády

10. června 2015 v 23:38 | Cherrybumbum |  Z mého života
Jako chudí studenti se musíme občas pořádně ohánět, abychom naplnili své peněženky nějakými těmi korunami navíc. Protože řekněme si to na rovinu - škemrat peníze z rodičů je přece jenom docela trapné, když si je můžeme vydělat i sami. :)


Dnes jsem se rozhodla sepsat takový kraťoučký seznam mých dosavadních brigád. Až mě ale celkem překvapilo, co všechno se tam vlastně dostalo. Seznam je psán chronologicky, začneme tedy hezky od začátku...


1. Točení zmrzliny v cukrárně
čas: květen - září 2013

Kdo by si tuto práci nepřál? Sedět v parku pod stromy, ve kterých zpívají ptáci, slunce svítí, děti si hrají na hřišti, jezdí na kole a když mají chuť, tak vyžebrají od rodičů dvacku a jdou za vámi, abyste jim natočili pořádnou porci zmrzliny.

Tuto brigádu považuji ze všech svých dosavadních brigád za nejpohodovější. Když bylo horko, tak jsem se tedy celkem zapotila, ale jinak jsem se většinu pracovní doby učila, četla si knížku nebo jenom tak koukala okolo. Nejtěžší věcí bylo vracení peněz (jako velký nematematik jsem občas musela vytáhnout kalkulačku, ale nakonec jsem to zvládala bleskově i bez ní) a pak zařídit, aby ty zmrzlé potvory nepadaly z kornoutů (jako když přišla holčička, které ta zmrzka spadla hned 3x po sobě), pak mi teprve bylo vysvětleno, že si musím na tom přístroji hlídat teplotu. Ale to je spíš taková věc, které se člověk spíš zasměje, zvlášť když vidí blondýnu, jak nechápe, proč jí ta zmrzka nedrží v tom kornoutě.

A když už jsme u vtipných blonďatých situací, měla bych asi zmínit svou legendární hlášku, když jsem se první den učila točit a zkrátka se mi nechtěly dělat ty pěkné špičky (prostě vždycky spadly). Takže jsem pak na otázku paní šéfové, jak mi to jde, odpověděla - ještě pěkně nahlas, aby to slyšela celá narvaná terasa - "Nic moc, nevím proč, ale prostě mi vůbec nestojí". Hahaha, ale aspoň se všichni pobavili.


2. Sbírání jahod
čas: začátek července 2013

Někdo možná může tvrdit, že je to ta nejjednodušší práce na světě. Hahaha, dovolte mi, abych se od srdce zasmála. Hlavně proto, že ještě předtím, než jsem tuhle brigádu dělala, jsem si myslela to samé.
Tak za prvé: Nejhorší bylo to vstávání. Vstávat ve 4 hodiny ráno, ještě za tmy, jsem vždycky považovala za něco, za co by měli normálně zavírat, protože je to naprosto nelidský - na druhou stranu obdiv všem pekařům a dalším lidem, kteří musí vstávat ještě dřív.

Vím jak jsem byla vyvalená z toho, kolik důchodkyň si přišlo ráno vydělat "nějakou tu kačku, protože doma je to hrozná nuda". Typický důchodce, kterého jsem do té znala byl pomalý, bez berle nebo chodítka neudělal ani krok a jeho jediná aktivita byly slevy v Lidlu a Kauflandu nebo jízda v MHD, když zrovinka bylo narvané všemi studenty a školáky, a nadávání, jaká je ta mládež nevychovaná, že je nepustí si sednout (pustili ho tři lidi, ale vždycky odmítl, že jede jen na příští zastávku) a líná, když musí ráno zabírat celý autobus.

Tohle byly nějaké turbo důchodkyně - zatímco já jsem trhala někde skoro na začátku, ony už byly téměř v půlce, povídaly, trhaly, stíhaly u toho i jíst a pořád hlásily další plné košíky. Snad každé dvě minuty. Zatímco já jednou za 15 minut.V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem opravdu nejspíš límá lemra z města (a nebo jsem chytla ten nejblbější řádek z celého pole).

Hlavně druhý den ráno, po mém prvním trhání, kdy jsem z postele vylézala tím stylem, že jsem z ní musela vyválet sudy, a pak se asi pět minut rovnala podle skříně - bolelo mě všechno: krk, záda, ruce, nohy. Ruce navíc pěkně rozdrápané od všech těch bodláků, které jsem potkávala při sbírání a nohy takové zvláštně ošklivé a otlačené z gumovek. Ale zvládla jsem ještě další tři sběry - pak jsem si sbalila kufry a vyrazila s přítelem na první dovolenou do Chorvatska, která pro mě byla naprostým osvobozením. Ale přemýšlím, že bych letos mohla jít znovu :))


A když nemáte vhodný obrázek, tak si udělejte print z videa na Youtube Smějící se
PS: Kdo jako dítě koukal na Ferdu mravence? :)

3. Prodavačka v obchodě s CD, DVD, Hračkami a dalšími dárkovými předměty
Čas: srpen 2013 - září 2014

Malý poklidný krámek, ve kterém se za den objevilo maximálně 50 lidí. Naprosto ideální start v mé kariéře prodavačky. Ráno důchodci, kteří byli schopni se poprat, kdo bude první u regálu s křížovkami, sudoku a osmisměrkami. A víte co bylo nejlepší? Když jednou snad všichni zaspali a nepřišel to ráno ani jeden. Až jsem z toho vylezla ven před obchod podívat se, jestli nemáme na výloze nalepeno něco, co by je odrazovalo.

Chytla jsem si i jednoho zloděje - a řeknu vám, v tu chvíli mi normálně bylo za něj víc trapně, než jemu. Pitomý deodorant za 39 Kč, a on si ho tam přede mnou strčí do kapsy a pak zapírá a zapírá a zapírá. A bohužel naše zákony jsou tak skvěle postavený, že prohledat jsem ho nemohla ani já, ani kolegyně, která tam se mnou byla (A volejte policajty kvůli kuličkovému deodorantu za 39 Kč - ano, ty by se doslova přetrhli, aby to mohli jít prošetřit), navíc když se ještě chlápek arogantně pochlubí, že má v kapse kudlu. Tak nezbývalo nic jiného, než ho pustit. A víte co? Druhý den si drze přišel znovu. Ale to už byl vypakovaný hned ve dveřích.

Na práci se mi líbilo, že byla tak pohodová, že jsem tam měla čas se i učit. I když jsem tam ze začátku zažívala pár nepříjmených chvil , byly tu naštěstí i ty vtipnější a veselejší, díky kterým se má co vyprávět a na co vzpomínat. I když se jednalo o takové naprosté maličkosti, je to rozhodně lepší, než mít za sebou jenom nějaké zloděje, nepříjemné kolegyně nebo dokonce divnolidi, kteří přišli na pracovní pohovor na vaši pozici. Ale pořád to byla brigáda, která mě i bavila.

A když už nemáte obrázek k tématu vůbec, tak sem hoďte alespoň sebe, jak už vám j**e ze všeho toho učení.

4. Sbírání skla
čas: listopad 2014 - současnost

Další práce, o které jsem si vždycky myslela, jak je hrozně easy. Prostě posbírám pár skleniček, naházím to do myčky a pak utřu a uklidím. HAHAHAHAHA. Po první směně jsem ráno po třech krocích měla pocit, že jsem noc předtím došla až na konec světa, jak mě bolela chodidla. Ze všech těch plných táců a beden s prázdnými flaškami od nealka mám o dost pevnější ruce než předtím (hej hou). Pak je tu ještě úklid rozbitého skla, protože říkat lidem, aby se neopírali o ty barové stolky, protože jsou hrozně nestabilní, je jako říkat jim: "Hej kámo, opři se do toho pořádně vší silou, ať ty skleničky lítaj po celý baru, protože je to strašná prča to pak uklízet." Nemluvě o tom, že jsem si už premiérově vytřela i první zvratky...

Když pominu, že se celou noc nezastavím, plus ty všechny věci psané výše, je to celkem fajn job. Pracuji jen o víkendech, takže mám přes týden čas pro sebe, na školu, přítele a další povinnosti. I když neříkám, že jsem občas musela si dát volno, abych, hlavně teď o zkouškovém, zvládla všechno to učení. Peníze jsou celkem taky pěkné, a hlavně dělám v prostředí, které je mi blízké. Jelikož jsem milovníkem taneční hudby a miluju večírky, tak je to pro mě doslova boží pozice. I když jsem v poslední době byla na těch nejlepších mejdanech v pracovním tričku a s tácem v ruce.

Pár minut před otevřením, kdy mám ještě spokojený úsměv na tváři, plno sil a hlavně čas udělat #SELFIE

5. Inventura v obchodě s oblečením
čas: jedno dopoledne na začátku května

Přišel čas vyzkoušet i jednu "jednorázovku", a když jsem na jednom internetovém portálu narazila na nabídku jít dělat inventuru do jednoho nejmenovaného obchodu s oblečením, neváhala jsem a zapsala se.

Po krátkém proškolení dostal každý do ruky svou vlastní čtečku kódů a šlo se na věc. Dostala jsem na starosti stojany s věcmi ve výprodeji, které každou chvíli měly v přístroji jinou cenu než na cenovce, hlásily, že jsou z kolekce jaro 2012, 2013..., a že tím pádem nemají v inventurovaném zboží co dělat, takže šup s nimi na jiný věšák, který se pro tyhle věcičky vyhradil přes v půlce obchodu.

Dělala jsem si svým pomalým tempem, v hlavě mi už z toho všeho pípání pomalu začalo přeskakovat, ale jela jsem dál. Peníze jsou důležité, a tohle není vůbec těžká práce. I přes to, že jsem tedy dělala docela pomalu (soudě podle toho, že mi mou pomalost neustále vyčítají v baru), jsem kromě svých šesti stojanů s výprodejovýma věcma zvládla ještě několik věšáků s aktuální kolekcí. Nevím, jak to dělali ostatní, že měli pořád dost práce se svou prvotní prací, ale nakonec jsem byla spolu s dalšími třemi lidmi poslána domů o hodinu dříve - "Děláte moc rychle." Takže teď jen očekávám, jakou výplatu mi pošlou na účet, když jsem byla placena od hodiny. :/


Jaké brigády jste dělali vy? :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pralinka2 Pralinka2 | 11. června 2015 v 8:29 | Reagovat

Opravdu tě zajímá, jaké jsem dělal brigády?
Myslím, že asi první brigády jsem dělal v lednu 1979. Tehdy zničehonic vypukly třítýdenní uhelné prázdniny, protože došlo uhlí, a tak jsem si řekl, že když neočekávaně přišlo tolik volna, že bych z něj aspoň kousek mohl dělat něco užitečného. Myslím, že nějaké příležitosti k brigádám jsem se dočetl ve škole, kam jsme se měli dostavit pro domácí úkoly na tu dobu těch uhelných prázdnin. A tak jsem se nějak dostal k Pražským komunikacím a asi půl dne jsme uklízeli od sněhu hlavně přechody pro chodce. Po skončení práce jsem se dověděl, že žádné peníze nebudou, protože to bych musel přijít hned ráno a něco sepisovat. Další asi den nebo dva jsem pro OPBH v Praze 2 skládal uhlí. To znamená, že nákladní auto vysypalo před dům hromadu uhlí a to jsem lopatou házel sklepním okénkem do sklepa toho domu. Slíbili mi 3 Kčs za metrák, ta hromada měla 50 metráků, pak přijelo auto a složilo dalších 50 metráků, tak jsem skládal dál a těšil se na peníze. Když už to bylo skoro hotové, tak přišli další dva brigádníci a ten zbytek jsme složili ve třech. Když jsem se pak na OPBH ptal, jak se ty peníze budou dělit, tak řekli, že samozřejmě na přesné třetiny. Což se mi moc nelíbilo, když většinu toho uhlí jsem složil sám, ale musel jsem se s tím smířit. Nicméně když mi pak přišla složenka, tak těch peněz bylo podstatně méně, než jsem čekal. Tak jsem telefonoval na OPBH a ptal se, kolik se vlastně platilo za metrák. Řekli, že 1,40 Kčs. Když jsem řekl, že mi slibovali 3 Kčs, tak řekli, že 3 Kčs to bylo jen ty první dny, kdy byly ty největší mrazy. Hm, pěkně se mnou vyběhli. Samozřejmě že jsem si měl pořádně přečíst, co podepisuju a co bylo písemně dáno, ale chtějte něco takového vo šestnáctiletém dítěti a ještě k tomu v době totalitního režimu.
Na další brigádě jsem byl na tři týdny v Českém hydrometeorologickém ústavu, tedy u svého pozdějšího a současného zaměstnavatele, tam jsem dělal nějaké celkem smysluplné práce, ale podrobnosti by vás asi nezajímaly.
Později, už v době vysoké školy, jsem prodával tři týdny v oddělení sportu v obchodním domě Kotva a tři týdny v oddělení Radio-Televize v obchodním domě Bílá labuť. V té Bílé labuti mi to přišlo takové příjemné, takový dobrý kolektiv, co jsem nevěděl, mi poradili, dalo se s nimi i pokecat a bylo to tam takové prostě příjemné prostředí, a taky jsem věděl, co mám dělat a proč. Naproti tomu v té Kotvě mi to přišlo takové studené a anonymní, když jsem něco nevěděl, nikdo mi neporadil, a občas jsem měl pochybnosti o smyslu konkrétní přidělené práce. No ale to by můj dojem ten konkrétní rok, ne že bych tomu přikládal nějakou delší platnost.
No a pak jsem dvakrát byl na brigádě ve funkci "uklízečka" v jedné vysokoškolské koleji v Praze, kde v době prázdnin byli ubytováváni studenti ze zahraničí. Byla se mnou sepsána pracovní smlouva na 8 hodin denně, s tím, že když svou práci udělám dřív, můžu odejít dřív. No, nakonec jsme my brigádníci odcházeli asi po hodině a půl, ale profesionální uklízečky, které měly stejný rozsah práce, odcházely ještě asi hodinu před námi. A tam jsem taky slyšel zoufalé zvolání "Přijeli Rusové!", ne, nebylo to 21. srpna 1968, ale v červenci někdy kolem roku 1985. A nebyli to vojáci, ale sovětští studenti, kteří se ubytovali na té koleji. Jejich příjezd se dal poznat podle toho, že byly rozbité záchody a na podlaze byla vrstva vody s fekáliemi. Byl jsem tam na té brigádě dva roky po sobě, a tento průvodní příznak příjezdu ruských studentů se dostavil v obou případech. Přitom na koleji byli ubytováni studenti z různých zemí, včetně černochů, ale takový bordel tam, neudělal nikdo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama