Můj 1. rok na vysoké škole

24. června 2015 v 20:53 | Cherrybumbum |  Z mého života
Ačkoliv se mi to nejprve příliš nezdálo, tak mých prvních 10 měsíců na vysoké škole skutečně uteklo jako voda. Během tohoto školního akademického roku, se z vykulené prvačky stala, o trochu méně, vykulená skoro druhačka (už jen čekám na zápis předmětů na příští semestr). Je na čase tedy lehce zrekapitulovat můj první rok na vysoké škole, který (doufám) nebyl ani posledním.

Víte co je na tom všem neskutečně hrozné a zároveň vtipné? Jak se teď musím smát tomu, jak jsem pomalu kolabovala před zkouškami, že je nedám. Jak jsem se nervovala, jestli chodím do školy dostatečně slušně oblečená, chodila jsem první týdny upnutá až ke krku a pak když jsem viděla, že i starší ročníky nosí normálně do školy šortky, tílka, sukně a trička s potiskem, tak jsem teprve sebrala odvahu si tohle všechno vzít na sebe také. Ale o tom všem až v článku.

I když, jak vidno, je ze mě pořád úplně stejné střevo, jako před nástupem na vejšku.


1. Zimní semestr
Počáteční dojmy
Na vysokou jsem nastupovala plná dojmů, očekávání a hlavně obav. Co když mi to nepůjde? Co když budu muset skončit? Najít si práci? Jak moc ze mě budou doma zklamaní? Budu si tu s někým rozumět? Další věcí, která mě neuvěřitelně děsila, byla všechna ta vyprávění našich učitelů ze střední, podle kterých se s námi na vysoké nebude nikdo vůbec o ničem bavit, protože ho nebudeme vůbec zajímat. Nikdo nám nic nebude dvakrát vysvětlovat - prostě umíš - umíš, neumíš - táhni.

Pamatuji se, jak jsem první den na prvním cvičení z Mikroekonomie seděla pomalu jako podle pravítka, bála jsem se pohnout, kýchnout nebo se, nedejbože, napít! Měla jsem strach, že najednou nastane ta scéna, jako z těch pitomých amerických sitcomů, kdy se najednou učitelka rozeřve, všichni se na mě otočí a já budu za největšího idiota na světě. Když to teď tak píšu, tak se tomu musím opravdu neskutečně moc smát. :D

Překvapivě ale většina (měla bych spíš napsat VĚTŠINA) kantorů byla naprosto v pohodě. Nebyli to žádní zlí, ješití a zákeřní tyrani, jak nám je popisovali na střední škole. Byli usměvaví, milí, ochotní nám vše vysvětlit, ať už po zvednutí ruky v hodině nebo během návštěvy konzultačních hodin. Navíc jsem si nějakou dobu ani pořádně neuvědomovala, že už vážně chodím na vejšku, tak bych se podle toho vlastně měla začít i chovat. A hlavně učit!! Rychlé vystřízlivění z té pohodičky, kdy se v průběhu semestru nepíšou žádné písemky a není žádné zkoušení u tabule, přišlo během prvního zkouškového.


Zkouškové období
Před nástupem do školy jsem si na jedné FB stránce, která se zabývala těmi známými "Přiznáními" této školy, přečetla něco v tomto smyslu:

"Ještě nikdy jsem nezažil tolik emocí, jako během zkouškového období"


Až v prosinci, kdy jsem se začala učit na všechny ty zkoušky, jsem pochopila, jak moc je tento výrok pravdivý. V životě se mi nestalo, že bych byla v pohodě, pak se najednou rozčílila, začala bulet a vztekat se, že prostě na tu školu nemám, a pak na závěr se smát, jak je mi to vlastně celé u prdele. A to vše během pěti minut.

Jestli jsem se během prvního zkouškového něco naučila (a zjistila):
1. Vydržím se učit maximálně do 4 hodin ranních, pak má pozornost (a hlavně hlava) těžce klesá
2. Facebook, Youtube, Instagram a hlavně Blog je nejzajímavější ve chvíli, kdy se mám učit
3. Nemáte větší radost ze splněného předmětu, než když ho konečně zvládnete na druhý pokus
4. Ale přijdete si jako neskuteční machři, když ho dáte napoprvé
5. Ačkoliv si nejdřív myslíte, jak nejste kdo ví jak špatní, překvapivě zjistíte, že jsou lidi, kteří jsou na tom ještě mnohem, mnohem, mnohem hůř.
6. Je ale dokonce litujete, že nějaký předmět musí příští rok opakovat. Ale kdyby se to stalo vám, tak se budete považovat za největší idioty na světě a dokonce snad budete koketovat s myšlenkou o ukončení studia.

Za sebe můžu říct, že mě v mém prvním zkouškovém nejvíce potrápila Matematika. Nad ní jsem se toho nabrečela a navztekala nejvíc. Všechny ty limity, derivace, integrály, matice a primitivní funkce (kterej idiot to nazval PRIMITIVNÍ?!) mi pořádně zavařily makovici. Ale nakonec jsem i tu ošklivou matiku zvládla! I další předměty, ale jejich vypisování by bylo opravdu na hodně dlouho.


Lidi
Chvilku jsem přemýšlela nad tím, jestli zmínit všechny ty stejně vyděšené prváčky, jako jsem byla já a nakonec jsem si řekla, že je to celkem i dobrý nápad.
Přiznám se totiž, že ze začátku jsem měla takový ten pitomý pocit, že na týhle škole nemám vůbec co dělat. Samí rádoby "businessmani" v oblecích, kravatách, v rukou kufříky a telefony a neustále vyprávěli o tom, jaký jednou udělají velký business, na kterém vlastně už teď těžce makají.
A do toho samí rádoby kamarádi, kteří vás na chodbě ani nepozdraví a pak po vás škemrají veškeré materiály. Dobře, přivřete oko a vše jim pošlete. A když potřebujete pomoc vy? Nevidím, neslyším a jedna osoba si mě do konce pro jistotu hodila do ignoru. Neustále jsem ze spousty lidí cítila tu myšlenku: "Hlavně aby si ty nebyl lepší než já." Měla jsem kolem sebe jen pár lidí, kteří byli celkem normální, dalo se s nimi normálně mluvit a kdykoliv bylo třeba, podali jsme si vzájemně pomocné ruce.


1. Letní semestr
Počáteční dojmy
Do dalšího semestru jsem vstupovala s dobrým pocitem, jak jsem zvládla veškeré zkoušky a zápočty, takže do dalšího zimního semestru nebudu nastupovat s nějakým restem z minula, v podobě nesplněného předmětu. Měla jsem spoustu plánů - hlavně se učit průběžně, abych vše nehonila na poslední chvíli, dělat si poctivě domácí přípravu a úkoly a hlavně mít nejpozději do začátku června vše splněno a mít prázdniny. Hahaha, to se mi opravdu povedlo.

Je tedy pravda, že úkoly a přípravu materiálů jsem si dělala skutečně průběžně. Za to se musím skutečně pochválit. Ale opět se ukázala ta mrcha prokrastinace, kdy jsem místo lehkého studia raději blogovala, chodila do kina, fotila selfiečka, pracovala, pařila, spala, jedla, kecala s kámoši, hádala se s někým, nakupovala, zkoušela cvičit a jíst zdravě a dietně, vymýšlela svých 200 přání, která si chci splnit do svých 25 let, facebookovala, instagramovala, a další spousta věcí.

Přesto jsem během tohoto semestru už měla ze sebe takový lepší pocit. Že bych to vlastně mohla i zvládnout a dotáhnout to na toho Bakaláře a pak i na Inženýra. Už jsem si nepřipadala taková nemožná a vlastně jsem se naučila i celkem chodit v celém tom systému. Poznala jsem spoustu nových spolužáků, kantorů a dalších lidí. Ať už těch fajnových, tak těch špatných, které bych nejraději hodila do první popelnice a převázala víko.

Ten si ustele kdekoliv

Zkouškové období
Jak už jsem říkala, měla jsem původně v plánu se pilně učit a také mít vše splněno nejpozději do 3. června. Když vám řeknu, že jsem opět zjistila, že se vydržím šprtat od 7:30 do 4:15, pouze s pauzami na jídlo, pití, spánek a na to, dojít si na záchod, tak je vám asi jasné, že jsem svůj první plán příliš nedodržela. :D

Prázdniny mám oficiálně až od 19. června a to kvůli jednomu ošklivému předmětu, který jsem udělala nakonec se skóre: Zápočet - 3.pokus, Zkouška - 1. pokus. A hádejte, co se v tom zápočtu muselo dělat tak hrozného, že jsem ho pořád nemohla udělat. Ano - POČÍTAT! Ošklivé finance, moc ošklivé. I tu statistiku jsem zvládla hned napoprvé, ale ten finanční hnus už snad nikdy nechci vidět.

A opět se ukázal i můj talent na měnící se nálady. Ze sluníčka doslovným tornádem. Ani nějaké vitamíny a čaje na nervy příliš nepomáhaly. Nebo spíš - vůbec. Ale co, zvládla jsem to, teď už jen přes léto načerpat nové síly na další školní akademický rok.


Lidi
Je to smutné, ale spousta lidí, ke kterým jsem si během zimáku vybudovala nějaký ten vztah, tak to prostě jednoho krásného dne zabalila. Raději šli pracovat, protože prý zhodnotili své možnosti a zjistili, že na to prostě nemají. Najednou jsem se opět cítila sama jako kůl v plotě. S kým si mám před jednotlivými přednáškami a cvičeními popovídat? S kým se mám poradit o svých problémech se školou? Bylo to opravdu velice zvláštní, přesto - milionkrát lepší, než předchozí semestr.

Businessmani byli také těmi, kteří postupně začali odpadávat a ten zbytek si zkrátka uvědomil, že všem je těžce u záděle, na čem chtějí jednou vlastně zbohatnout. Lidé, kteří dříve nepřátelsky bránili jen svůj píseček náhle přišli na to, že takhle by se moc daleko nedostali. Buď přestanou s tou svou nezdravou soutěživostí, nebo nepřežijí. A tak se neskutečně moc lidí, kteří by mi před pár měsíci neodpověděli na pozdrav, začali normálně bavit, smát se, pomáhat si. Někdo hodně, někdo méně, ale najednou cítím, jak je mezi námi daleko lepší klima. A doufám, že to bude už jen lepší a lepší.

PS: I po roce studia na VŠ bych stále ocenila kurz "Jakým titulem oslovovat kantory". Padesát titulů za jménem, padesát za jménem a, milý studente, VYBER SI!

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kupují ti rodiče čas od času nějakou tu drobnost?

Ano
Ne

Komentáře

1 Bookskla Bookskla | 25. června 2015 v 0:06 | Reagovat

Ahojky,

taky nějak doklepávám první rok. :) V pátek poslední zkouška a už se právě těším na to, až to v hlavě uzavřu a řeknu si tak... a zbývají dva roky a konec. :D Ještě že knihovníci nejsou soutěživí, to bych špatně nesla. Naopak jsem ráda, že jsem zjistila, že ještě existují reální lidi, ne jen na knížním blogu, kteří rádi čtou a baví se o tom. My víme, že na našem místě sedí důchodkyně, která tam bude do smrti, takže rivalita není. Nervy moc dobře znám, ještě lepší je, když zjistíš, že tvé zápisky jsou vlastně úplně nanic. Nebo máš 12 zkoušek na jeden semestr a musíš to nějak naskládat ty termíny. Takže jsem přišla domů ze zkoušky a druhý den jsem měla další. A takhle jsem se taky učila třeba od 10 do 22:15 v kuse. Ani nevím, jak jsem to udělala... Takže ti plně rozumím a doufám, že ten stres budeme mít brzo za sebou a budeme mít alespoň jeden titul před jménem. :D Přeji hodně štěstí, jestli budeš dělat zhodnocení druhého roku, ráda si ho zase přečtu.

2 Hannah Hannah | E-mail | Web | 25. června 2015 v 15:57 | Reagovat

Já když si to čtu, tak musím zavzpomínat na svůj první rok na vejšce a musím říci, podobné situace! Matematiku jsem nedávala vůbec, protože to prostě od toho pana profesora nešlo pochopit, takže jsem jí opakovala ve druháku, statistiku jsem sice měla až ve druháku, ale to bylo to samé jak s matikou, prostě to nešlo, tak za rok opáčko...nejvíce mě dostalo to s těma titulama, protože to jsme řešili taky a věř mi, že nevyřešili! :-D Univerzál pan profesor, nebo když jde o právo či psychologii tak doktor/ka :-D :-D Jinak vyklepaná jsem byla také, nevěděla jsem co mě čeká, a bála jsem se...naštěstí se mnou chodila spolužačka ze střední, takže jsme ty začátky zvládly spolu...co se týká lidí, tak jsme sice měli své skupinky, ale v závěru jsme se bavili všichni se všema...ale i takový, kterým pomůžeš ty, ale oni tobě né se našli taky...myslím že vejška mi i trochu pomohla se změnit...do jedné doby jsem nosila sportovní oblečení a jednoho dne jsem se přistihla jak si říkám "Taky jsem se mohla obléci lépe", hlavně jsem si na vejšce uvědomila, že nevím proč se všeho tak šíleně bojím a tak jsem se bát přestala! A taky jsem si díky projektům, co jsme dělali, uvědomila, co bych jednou chtěla  dělat, pokud by mi nevyšel můj sen :-)

3 hogreta hogreta | E-mail | Web | 6. července 2015 v 9:06 | Reagovat

... a po dalším roce zjistíš, že snaha oslovovat kantory jejich tituly je marná, že se kantoři tak rychle mění, že není v lidských silách si zapamatovat už jen jejich jména, natož jejich tituly... a tak zvolíš cestu nejmenšího odporu a prostě se oslovení budeš už navždy úspěeně vyhýbat :-D

Ale je zajímavé sledovat, jak je to na každé škole jiné. Třeba u nás jsou průběžné testy na denním pořádku, opravdu máme předměty, kde se zápočtové (třeba jen patnáctiminutové) testy píšou opravdu na začátku každé hodiny. Výhoda je ta, že se pak člověk nemusí na zkoušku asi tolik učit, nicméně nevýhoda je ta, že když si to posere už během studia, tak se ke zkoušce z toho předmětu ani nedostane :-D. Alespoň já mám ten pocit, že u nás ty zkoušky nejsou tak hrozné, ale je poměrně obtížné se k nim dostat. Ve spoustě předmětů jsou velké projekty, na kterých člověk dělá třeba i tři měsíce  - a jak ten projekt není ohodnocen dostatečným počtem bodů (popřípadě je nějaká část toho projektu špatně nebo chybí), tak student nezíská zápočet a  není připuštěn ke zkoušce.

Tak přeji, ať se i nadále daří! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama