Najdi (Waldu) Spottyho!

16. července 2015 v 0:44 | Cherrybumbum |  Z mého života
Tato story se stala asi tak před týdnem. Celou tu dobu jsem dumala nad tím, jestli jí sem dát jako výstrahu, abyste si nepořizovali štěně, pokud jste tak... blonďatí... jako já. (Ano, mám hodně nudný život, když jsem nad tímhle uvažovala takovou dobu). Nakonec jsem se (očividně) rozhodla, že přispěju svým článkem do imaginární Kroniky blbosti.

Jak už někteří mí čtenáři vědí, na konci června jsme si pořídili malé roztomilé štěňátko, kterému říkáme Spotty. Kromě těch několika desítek loužiček a hromádek, které už v našem bytě stihl za své dvoutýdenní působení udělat, nám zatím dělá jen samou radost (a taky díry do bačkor). Ale taky starosti, jako například právě ten zmiňovaný minulý týden...



Na začátek si představme klasickou situaci - venku brutálně hnusně. Vy jste doma sami, všichni jsou v práci, na dovolený nebo jenom líní zvednout své zadky od počítačů a jít něco podniknout. A tak se rozhodnete vykonat dobrý skutek a uklidit ten úžasný byteček, ve kterém bydlíte s dalšími 4 lidskými a 2 zvířecími obyvateli. Naprosto klasická situace každého z nás. :D

Takže jsem vyšla ven z bytu, abych z protějšího kumbálu vzala vysavač. Po návratu do bytu jsem zavřela vchodové dveře, pohladila Spottyho a šla vysávat. Během luxování jsem si ale uvědomila, že jsem na něco zapomněla - vyprat ty hromady prádla, které jsem si předtím připravila. Takže jsem nechala puštěný vysavač, naházela jsem jednu hromadu do pračky, nalila prášek (to zní debilně), aviváž a zapla program. Pokračovala jsem ve vysávání.

Po chvíli luxování jsem jsem došla ke gauči, který jsem taky očistila od nějakých těch drobků, které tam udělala slečna Fialová, když si dopoledne dopřávala kaiserku s lučinou. Zvedla jsem polštářky na gauči a tam Akim (náš první pes). Spotty na gauč ještě nevyzkočí, takže mě vlastně ani nepřekvapilo, když jsem ho pod dalšími polštářky nenašla. Ale když nebyl ani ve svém pelíšku pod postelí našich a ani ve své schovce za rotopedem, zasvítila mi v hlavě červená kontrolka.


A tak jsem vypla vysavač a dala se do pátrání. Prolezla jsem každou škvíru mezi nábytkem a zdí nebo dvěma kusy nábytku. Volala jsem Spottyho jméno, dokonce jsem naivně zkusila říct Akimovi, aby mi ho našel - místo toho donesl svou svítící činku, kterou jsem mu dala k minulým Vánocům. Vylezla jsem dokonce i ven z bytu, i když jsem věděla, že si takový pinďa, který neváží ani 1 kg, nemohl sám otevřít.

"No tak, zamysli se. Co Spotty dneska celý den dělal?" říkala jsem si a v tu chvíli se mi v hlavě rozsvítila další, tentokrát intenzivnější, červená kontrolka. Válel se v tý hromadě prádla, kterou jsem teď dala do pračky. Okamžitě jsem letěla do koupelny, přerušila program a násilím otevřela pračku, která akorát začala napouštět. Vyházela jsem všechno prádlo, lehce vytopila koupelnu. Spotty nikde - alespoň malá úleva. Takže jsem naházela prádlo zpátky do pračky, znovu jí zapla. Cítila jsem se tedy trošku líp, že jsem ze Spottyho neudělala druhého myšáka Stuarta Littla, kterého jeho adoptivní maminka omylem hodila do pračky.

Celá prací scéna z filmu Myšák Stuart Little. Zdroj: Youtube

Pořád se tu ale nabízela ta otázka, kam se může ztratit asi 30 centimetrů dlouhé štěně. Dokonce jsem i přemýšlela, jestli se mu nepodařilo proskočit otevřenou spodní ventilačkou, ale vzhledem k tomu, že v té době měli dělníci, kteří opravují náš panelák, na našem balkoně takovou svou soukromou zašívárnu a neustále tam někdo byl, tak jsem silně pochybovala o tom, že by ten malý špunt vyskočil ven a nikdo by si toho nevšimnul.

Pak mě napadl naprosto mistrovský plán - vzala jsem Spottyho granulky a nasypala mu je do jeho misky (mimochodem, od kdy štěňata tak moc jedí?). A čekala jsem. Nikdo nepřišel. Pak mi zazvonil telefon a když jsem se vrátila zpátky, tak miska byla dokonale prázdná. V tu chvíli jsem věřila tomu, že ten pes tohle celé ze své schovky pozoruje a normálně se i směje. Nakonec jsem znovu byla odhodlaná se jít podívat ven před byt, jestli náhodou nevyběhl ven, když jsem ho tam hledala předtím. V tu chvíli jsem viděla, jak se něco hnulo v botníku. Náš Spotty si tam celou dobu ležel a spal na bráchových keckách. Pohoda, že jsem tam 45 minut lítala po bytě a hledala ho, že jsem na něj volala a dokonce kvůli němu násilím otevírala pračku, protože jsem ho považovala za utopence. On si tam prostě spokojeně chrupkal a když jsem ho odtamtud vytáhla, abych ho přenesla do jeho pelíšku, tak na mě ještě hodil takový pohled, jako by chtěl říct: "Vole, ses zbláznila ne, zrovna jsem v tom snu chytil svůj ocas a ty mě vzbudíš."

The konec :) (bohužel tato story snad nemá žádné poučení na závěr, snad jen, že platí ten Murphyho zákon:Hledaná věc se nalezne vždy až na posledním místě , kde bychom ji hledali)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Myslíš si, že jsi líný/á?

Ano
Ne
Odpovím až za chvíli

Komentáře

1 Pralinka2 Pralinka2 | 17. července 2015 v 8:37 | Reagovat

Když jsem to četl, tak jsem se chvíli bál, jestli ho nevcucnul ten nehlídanej puštěnej vysavač.

2 kathika kathika | E-mail | Web | 17. července 2015 v 8:49 | Reagovat

Normálne napínavé čítanie :D A tak no...trošku sa s tebou zabával :D :D

3 Dendy Beauty blog Dendy Beauty blog | Web | 28. července 2015 v 8:52 | Reagovat

Budu jako Pralinka, také jsem pořád čekala, že se dočtu, že ho vcucnul vysavač a ono se tak nestalo. Kolik těchto story ještě bude? :DD

4 Kerr Kerr | Web | 29. července 2015 v 16:18 | Reagovat

Asi v půlce jsem si říkala- "Jestli ho vycucnul ten vysavač, tak to bude nejlepší story, co jsem kdy slyšela" :D No naštěstí ne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama