Karma skutečně existuje

7. srpna 2015 v 0:01 | Cherrybumbum |  Z mého života
Když bych měla jednoduše na úvod říct, co je to vlastně ta karma, dovolila bych si použít to jednodušší vysvětlení od Hogrety, která to podle mě popsala naprosto skvěle (pro mé účely):

"Jednoduše by se dalo říct, že špatné věci, které uděláme, se nám v životě vrátí špatnými věcmi, zatímco dobré věci se vrátí těmi dobrými." (převzato z tohoto článku)


V tomto příběhu půjde jen o ty špatné činy. Zdá se to celkem zvláštní, ale o existenci nějaké té karmy, či v našich končinách známějších "božích mlýnů", jsem se přesvědčila během jednoho jediného večera v práci. A to jak z pohledu pouhého pozorovatele, tak člověka, kterého ty mlýny opravdu semlely. Nebo jak říkám zase pro změnu já: Vesmír nás v tomto příběhu potrestal.


Spousta z nás má ve svém životě osobu, která si jako svou náplň života zvolila tyranizovat všechny kolem sebe. Jednu takovou osobu jsem potkala na základní škole, kde jsme se nenáviděly snad už od prvního okamžiku, kdy jsme se setkaly, tedy v první třídě. Její jméno zmiňovat nebudu - mám na něj averzi už snad na celý zbytek života. Smiřte se tedy s tím, že je to v tomto případě pouze Ona.

Asi by bylo fér se zmínit, co mi Ona vlastně tak zlého provedla. Nejde o to, že by byla kruťácká jen na mě. Byla to typická královna se spoustou věrných vlezdoprdelek, které se s ní kamarádily jen proto, aby se nestali terčem jejího posměchu. Ona, ačkoliv nebyla na co, byla neuvěřitelně namyšlený a arogantní člověk. Dokázala vás sundat za to, že nemáte značkové oblečení. Posmívala se holkám, které byly silné. Mě a mojí rodinu nazvala sockami, protože jsme v té době neměli doma počítač. Neustále si na každém hledala nějaký ten nedostatek, kvůli kterému dokázala svou oběť dohnat až k slzám. Řešit tenkrát něco s třídní nemělo cenu - věděla moc dobře, jaká Ona je, ale nad všemi našemi stížnostmi většinou jen mávla rukou, nebo jí občas něco vytkla, ale spíš jen, aby nám konečně zavřela hubu. A víte co je na tom všem nejlepší? Že když Ona dostala jednoho krásného dne ve škole při tělocviku svou první menstruaci, tak místo toho, abych si ji spolu s ostatními vychutnala a začala se jí také vysmívat za ten červený flek na bílých kalhotech, tak se mi jí zželelo na tolik, že jsem jí půjčila svoji mikinu na uvázání kolem pasu. Ano, i tento dobrý skutek byl po zásluze potrestán tím, že místo aby mi dala pokoj, tak si ze mě neustále utahovala i zbývající roky.

Uplynulo pět let, co jsem Ji neviděla. A nevadilo mi to, dokonce mám pocit, že jsem na ní i zapomněla. Až do toho večera, kdy vstoupila do našeho podniku s bandou nějakých holek. Víte, na první pohled jsem ji nepoznala. Hlavně proto, že tenkrát jsem měla u myčky šílený fofr. Ale když jsem si uvědomila, že je to Ona, tak mě najednou zalil pocit radosti. Brutálně zlomyslné, ale při vzpomínce, kolika lidem tahle husička už ublížila, jsem byla jen zklamaná, že to nevidí i všechny ty její oběti. Ta holka měla najednou takový metrák určitě. Je pravdou, že ona nebyla sama štíhlá nikdy (čímž se nabízí otázka, proč tedy tolika nadávala ostatním nehubeným), ale tahle podoba by mě nenapadla ani v těch nejdivočejších snech. Měla jsem najednou chuť jí poklepat na rameno a začít hulákat: "Tak co, kdo je tu teď Tlustej zadek?" Ale jelikož jsem slušně vychovaná, předstírala jsem, že ji nevidím - ano, není to moc slušné, ale na Ní prostě nikdy asi nebudu mít náladu.


Užívala jsem si svůj pocit zlomyslné radosti ještě dobré tři hodinky. Pak do místnosti vešel další základkový člověk, na kterého jsem už také dávno zapomněla, ale už jsem z toho setkání zas takový dobrý pocit neměla. Tentokrát půjde o někoho, komu budeme říkat ON.

Během základkového období jsem v šesté třídě našla partu holek, se kterýma se konečně dala najít nějaká ta společná řeč, smály jsme se stejným věcem, bavily nás stejné věci (jako třeba pomlouvání Jí, která nás považovala za trapky)... Zhruba v osmé třídě za námi začal běhat jeden kluk z nižšího ročníku. On. On, byl takový... takový ten ťuňťa, který většinou patří do takové té Friendzone. Na svůj věk byl tenkrát takový dětinský - tipovaly jsme, jestli si doma ještě hraje s autíčkama nebo ne. Nikdy jsme ho nebraly příliš vážně a spíš jsme si z něj pubertálně utahovaly a měly hroznou legraci z toho, jak naše rádoby fórky nechápe. Bylo to kruté, a neomlouvá to ani fakt, že jsme ho přesto přijaly mezi sebe, a jako pravé hejno čarodějnic jsme od něj odháněly všechny blbce, kteří se mu vysmívali. A my mezi ně taky patřily. Bohužel. Nejsem na to hrdá.

Byly asi 3 hodiny ráno, když jsem Jeho viděla po těch letech poprvé. Dřív to byl takový hubeňour, ještě o hlavu menší než já. Zuby nehezké, obličej samý beďar. Nyní stál u baru vysoký svalovec s obličejem a úsměvem modela. Když mě viděl upocenou a utahanou u té myčky nádobí, musel se určitě smát. A patří mi to, já to vím. To jsem si říkala do té doby, než jsem rozlila kýbl se zbytkama nedopitých drinků, který je zastrčený pod barem, na podlahu. Všichni se samozřejmě začali neskutečně smát a On nebyl pozadu. Tak, a teď teprve jsi dostatečně potrestaná, říkala jsem si, když jsem uklízela ten smrdutý mix piv, chupit, vodek, rumů, coca col, mojit atd. Teď už chyběl jenom závěr v podobě nějakých zvratků, které bych musela jít uklidit, protože paní, která tyhle věci uklízí během večera, měla zrovna volno. Naštěstí se tak nestalo (až o asi dva týdny později - bléé).

Další peckou je, že když jsme o několik týdnů později jeli s přítelem do Prahy na výstavu motorek, tak jsme se málem setkali znovu. Tentokrát tam byl On, jako ten týpek, který vám řekne všechno o všech těch strojích a doporučí vám, který byste si měli koupit - bacha, není to prodejce. A co myslíte? Můj přítel, který tenkrát absolutně nic netušil, se najednou za ním vrhnul a začal si s ním povídat o všech těch strojích. A já se raději vzdálila. Neměla jsem dost čisté svědomí na to, abych teď před něj přišla a řekla: "Ahoj, pamatuješ si mě?" A nevím, jestli ho někdy budu mít.

Zažili jste někdy sílu božích mlýnů na vlastní kůži?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama