... nenávidím rána

21. října 2015 v 8:59 | Cherrybumbum |  Z mého života
5:30 - Budík. Měla bych vstávat.
"Ještě pět minut," říkám si a na chvíli si dovoluji zavřít oči. Proč jsem si, do háje, dělala takový rozvrh, kdy musím vstávat 3x do týdne takhle pitomě (ano, jsem "hrozný chudák", osobně obdivuji ty, co takhle vstávají každičký den) Proč já? Proč, proč, proč?

"Ájo, koukej už vstávat," zavrčí vedle mě přítel. Už 4. den si vydupal, že můžu spát u něj. Má to své výhody - chodím spát dřív a ještě mě ráno odveze na nádraží. Nevýhoda - pro dnešek třeba ten pitomý měsíc, který mi i přes žaluzie svou září doslova vypaloval oči z obličeje, takže jsem kvůli němu musela spát na druhém boku, což vůbec neumím, takže jsem ráno rozlámaná a ospalejší než kdy dřív. K tomu si navíc NĚKDO půlku noci ve spaní nárokoval mojí polovinu postele. Až když jsem byla jako sardinka nalepená na topení, jsem toho NĚKOHO vzbudila, jestli by se mohl laskavě přesunout na svoje území. S rozespalým zavrčením (asi ať jdu tam, kam slunce nesvítí) mě nakonec poslechl. A ráno co? O ničem nevěděl.



A teď se mi barbarsky mstí tak, že mě vyhazuje ven z pelechu. Když se konečně vykutálím ven, je mi jasný proč. Hned se natahuje na mojí půlku postele a s vítězným úsměvem začne nahlas oddechovat, takže je jasné, že mi právo 5 minut bylo upřeno z velice taktických důvodů. Dneska 1:0 pro něj.

Oblečení mám už připravené z večera, kdy jsem si doma balila věci do svého cool batůžku z Chorvatska. A vadí mi to. Jsem zvyklá si oblečení vybírat podle nálady. Za tichého nadávání před narvanou skříní, že nemám co na sebe, a že zase dneska budu vypadat jako los dementos. A když si na sebe natahuju to, co jsem si připravila včera, tak se cítím ještě pitoměji. Navíc se namalovat, když vás od zrcadla dělí obrovské umyvadlo, ve kterém byste se mohli koupat a ještě si k sobě pozvat kamarády (podle mě to je ve skutečnosti vířivka pro liliputy, ale v Obi si to spletli s umyvadlem)


Odcházíme. Venku je pořád ještě tma, což je další věc, kterou na podzimu a zimě nenávidím. Když už se naučím vstávat za tmy bez toho, abych kontrolovala mobil, jestli jsem si nenastavila budík na 3:00, tak je tu květen. Hlavně v těchto školních týdnech si občas říkám, jestli vůbec nějaké denní světlo ještě vůbec existuje. Vstávám, je tma. Jdu do školy - je tma. Stojím na nádraží - je tma. Přijedu do Ústí - je tma. Jdu ze školy - je tma. Možná bych i věřila tomu, že to světlo za oknem je jenom nějaká provokace.

Než se zahřeje auto, tak jsem už na nádraží. Venku je brutální zima. Jenom dneska byla nějaká výjimka, a bylo 10 °C. Včera byly "jenom" 4 stupně, a myslela jsem, že zmrznu ve dveřích. Až začne mrznout, tak asi budu muset školu požádat o individuální studijní plán, protože toto už se blíží hranici týrání. Přicházím na narvané nádraží, a naivně očekávám, že alespoň tam se bude trošku topit. Ani prd. Když ale vidím všechny ty frajery, co stále ještě chodí v krátkém tričku a kraťasech, tak je mi jasný, kvůli kterým lidem se to topení nepouští. Copak já můžu za to, že kraťasáci buď zaspali dobu nebo jsou to prostě jen výměnní studenti odněkud od tučňáků?


"Hlášení o zpoždění: Osobní vlak číslo 56153, linky 4535683, ve směru Ústí nad Labem... bude opožděn. Předpokládaná doba zpoždění bude asi 35 minut." Výborně, výborně.
Mačkám se tam na jedno lehce topící topení, které je kousek od pokladny. I přes svou ranní otupělost, kdy jsem schopná jenom stát, koukat před sebe a nepřestat dýchat nebo mrkat, poslouchám, kam všichni jezdí. Dneska bude v Praze něco super hustýho, protože se tam dneska všichni ženou. Alespoň půlka všech lidí v hale teď v ruce žmoulá jízdenku do Prahy. Alespoň si budu mít ve vlaku kam sednout, nebude to tak narvané.

Vlak přijíždí. A všichni ti Pražáci si asi spletli směr, protože do mého vlaku se snaží narvat snad milion lidí. Otevírají se dveře a začínají vystupovat lidi a vypuká doslova šílenství. Lidi pomalu ani nestíhají vystoupit, ale už se proti nim všichni cpou. Navíc nastává jakási anarchie, takže důchodci serou na nějakou frontu do vlaku, a i když přišli jako poslední, tak svou holí začínají odhazovat všechny poctivě čekající. Což se nelíbí ostatním, a tak začíná strkanice, řev, dohady, každou chvíli dostanete něčím batohem nebo vás někdo šlápne, chvílemi zde chybí už jen pochodně a vidle. Dav mě dotlačí do vlaku. Dneska mám štěstí a mám si kam sednout.

Ve vlaku je konečně teplo. Uvelebila jsem se na svém sedadle, beru mobil a sklízím svoji farmu. Už jsem v lvl 22! Jízda dneska netrvá zas tak dlouho. Po chvíli mě čeká rychlé vystřízlivění z toho tepla. Hodinky ukazují, že za chvíli mám být ve škole, takže nasazuji turborychlost. Alespoň se zahřeju, když do školy uháním jako o život.


Dobíhám do školy v celkem slušném čase. Pokud ty vlaky takto budou jezdit pořád, tak předpokládám, že se budu moct zapsat na příští olympiádu. Možná předběhnu i Bolta. Nebo dokáži nasadit takovou rychlost, že překonám rychlost světa. Dneska jsem ale tak vyřízená, že jdu zastavit výtah. Cestou si vyslechnu uklízečku, že jsem jí pošlapala koberec, který před chvílí vyluxovala, přivolávám výtah. Pak se zhroutím na lavičku před učebnou, kde budu mít cvičení z personalistiky. A z představy, že dneska tu budu až do 18:00, je mi neskutečně zle. Proč já? Proč já??
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Podařilo se ti toto léto sehnat nějakou brigádu?

Ano
Ne
Ještě nemůžu chodit na brigády.

Komentáře

1 Taychi Taychi | E-mail | Web | 21. října 2015 v 10:33 | Reagovat

Jednou týdně vstávám v 5:00, jinak v 5:40. Osobně jsem si na to zvykla, a mnohem lepší je pro mě vstávat v těch pět. Mívám běžně osm hodin výuky, takže chápu aspoň trochu tvůj pocit, že ve škole bys mohla skoro i bydlet. A jedno týdně znám i ten pocit, že jedeš do školy za tmy a vracíš se za tmy. :-D

2 Dakota Addams Dakota Addams | E-mail | Web | 21. října 2015 v 10:41 | Reagovat

Soucítím s tebou! nesnáším vstávání a pokaždý jsem nadávala, proč musím vstávat vlastně ještě v noci! Naštěstí mám už po škole, ale i tak se chystám jít ještě dál... Budu na tebe ta rána myslet :-) jsi můj člověk ;-)  [:tired:]

3 Mr.Markii Mr.Markii | Web | 21. října 2015 v 20:25 | Reagovat

Ještě že nikam nemusím dojíždět a školu mám prakticky za rohem. No ne za rohem, ale kus cesty.

Neskutečně mě pobavil tento článek, především jeho styl. Miluji tyto přesné popisy. :D

Jinak já vstávám v 6:30 a v pohodě stíhám. Jak už jsem říkal, školu mám celkem blízko. Jinak já miluji, když jdu do školy nebo ze školy po tmě. Není to takové mainstream... :D

4 Lia Lia | E-mail | Web | 23. října 2015 v 18:16 | Reagovat

Já musím dojíždět, takže už abych kolem pátý vstávala :D Nesnáším to, vlastně hlavně v zimě, v létě si můžu prospat do šesti, ale jakmile je takovéhle počasí, jako je zrovna teď, tak je to strašný. Achjo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama