Přání #119

20. října 2015 v 8:33 | Cherrybumbum |  Než mi bude 25
Čím delší doba uplynula od zveřejnění mého posledního splněného přání (a také jediného), tím více si uvědomuji, jak moc je vlastně náročné začít plnit další. Je to o tom, že člověk má ii tak trochu strach zkusit něco nového. Přitom bych tomu nikdy nevěřila - měla jsem vždy dojem, že jsem ta, která se nebojí výzev. Že pro mě tedy bude brnkačka vzít svůj nudný a ustrašený život a změnit ho. (Jen tak pro zajímavost, jsem takový srab, že jsem teď 15 minut váhala, jestli mám poslat 1 debilní e-mail. A přesně proto chci začít žít jinak a změnit svůj pohled na svět)

A tak jsem si dneska řekla, že na všechno musím jinak. Nemůžu čekat na to, až si budu moct skočit bungee jumping nebo potkám Skrillexe. Musím začít s těmi jednoduchými přáníčky. S maličkostmi, které se někomu zdají být banální, ale nějak se zkrátka začít musí. A tak jsem si včera splnila přání č.119 - Vypít alespoň 1 kafe.



K mému činu mě donutila má vybíravost. To si tak člověk přijde do kavárny a neví, co si dát. (Třeba kafe, že?) A jelikož nechcete vypadat jako úplný hňup, tak si dáte to samé, co kamarádka. (Což je ještě víc hňupovské) Takže jsem si včera dala své první kafe v životě. A konkrétně cappucinno. Fakt jsem od toho pro jistotu nic nečekala. Buď to bude lahoda, nebo hnus. Jiná možnost neexistuje.

Cappuccino na stole. Jde se ochutnávat:

0 cukrů - FUJ

1 cukr - Jedním slovem - divný. Nejenom, že to mělo pěnu vysokou snad dva kilometry, ale chutnalo to strašně divně. Jako bonbóny, které nosila Anička do školy, když měla narozeniny. Nevím co její maminku tenkrát napadalo jí dávat pro spolužáky prvňáčky sladkosti s příchutí kávy. Vůbec nikdo to nechtěl, ani Anička. Tak jsme je buď po sobě házeli, nebo je rozdávali dál.

2 cukry - Celkem ucházející. Dalo se již vypít. Ale stále žádná hitparáda. Nevím, jestli to bylo jenom blbě udělaný, ale nebylo to nic, pro co bych se měla pravidelně vracet. Do sušenky jsem se raději ani nepouštěla, když jsem viděla, jak má kamarádka problém jí ukousnout. Své zuby mám ráda (říká ta, která neustále otvírá lahve zubisky).

Poté:
Naprosto chápu, proč všechny ty milovníci kávy neustále odbíhají na záchod. Můj močový měchýř takhle aktivní snad nikdy nebyl, naposledy, když jsem měla zánět. Takže je mi naprosto jasné, jak kafe vlastně funguje - jelikož máte neustále pocit, že musíte urgentně běžet, aby se vám nestala malá nehoda, tak nemáte šanci usnout. Který sebevrah usne s plným močákem?

Navíc si připadám jako pták Uličník. Znáte ho, ne? Takový ten, jak utíká před Kojotem, který se ho chystá sežrat. Měla jsem dojem, že bych samou energií mohla udělat díru do stropu a vystřelit na Měsíc. Možná bych i doběhla těch 30 km domů

.
Takže na závěr jednoho z těch nejzbytečnějších článků v mé kariéře by se hodilo říct, že raději zůstanu u své horké čokolády. Nebo prý latte je dobré... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hannah Hannah | E-mail | Web | 27. října 2015 v 9:38 | Reagovat

ty kráso a já si den bez kafe nedokážu představit :-D :-D Ale bez cukru ho nedávám...bez mléka to zvládám, ale bez cukru...nene...ale stejnak, bez kafe...nene...to by nefungovalo :-D

2 Kory Kory | Web | 9. listopadu 2015 v 13:05 | Reagovat

Hó... k tomu jsem se teda ještě neodhodlala, vypít celé kafe, ani s bůhvíkolika cukry. Je to trus...

3 Misao Misao | Web | 30. listopadu 2015 v 12:42 | Reagovat

Mala si začať s Latté.. Ja kávu nepijem ale toto je taká dobrá volba keď som niekde s klientom :D Latté dva cukre a dá sa to vypiť :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama