Proč nenávidím nakupovací čtvrtky

26. října 2015 v 18:14 | Cherrybumbum |  Z mého života
Alespoň každý z nás někdy zažil takové ty dny v týdnu, kdy jsou všichni nadržení na to, až si zaplní košíky akčními věcmi z letáku. U nás jsou to čtvrtky - to začínají akce v Kauflandu. A je neskutečně zajímavé to, že ačkoliv si vždycky říkám, že dobrovolně bych v tento den do tohoto obchodu nikdy nešla, tak tam stejně najednou nějakým způsobem skončím.

Vítejte v hotovém blázinci, kde platí jedině pravidla džungle.




Musím přiznat, že jsem sice celkem masochista, že se zrovna ve čtvrtek rvu do Kauflandu, ale nejsou takový sebevrah, abych tam šla hned ráno. Nechat se dobrovolně přejet košíky, umlátit holemi a poslouchat kecy o tom, že jsem nevychovaný spratek, a že tohle za komunistů nebylo. Ano, mluvím o důchodcích. Když lehce odbočím do jiného obchodu, naprosto legendární je pro mě story, jak pár vteřin po otevření Lidlu utíkaly důchodkyně ke košům s oblečením, takovými těmi technickými vychytávkami a dalšími slevami. V jedné ruce košík, v druhé hole nebo chodítka a opravdu běžely, aby jim náhodou něco neuteklo. Cestou do sebe strkaly a pak se nad těmi koši některé opravdu i začaly přetahovat a pomalu i prát o pletené ponožky za 149 Kč. Opravdu tleskám, a doufám, že tyto záběry obletěly internet nebo minimálně televize někde v USA.


Já jsem natolik "inteligentní", že do Kaufu vyrazím odpoledne. Senioři už jsou doma u Ordinace v růžové zahradě a spokojeně rekapitulují svůj dnešní výhodný nákup. Ale spolu se mnou je tam snad půlka národa. Takže nejen, že nemáte kde zaparkovat, košíky jsou rozebrané, takže nákup si skládáte do rukou, trička nebo nenápadně koukáte po nějakém prázdném samotářovi v obchodě, který byste mohli nenápadně sebrat. (Přiznání - jednou jsem košík opravdu ukradla. Když jsem pak ale zjistila, že jsem ho sebrala vlastní babičce, se kterou jsem byla nakupovat, tak mi došlo, že karma je opravdu svině)
A všude je milion lidí. Co milion? Miliarda!! Jeden by dokonce řekl, že se blíží válka nebo konec světa a všichni si dělají zásoby.

Uvolnil se vám jeden košík a vyrážíte nakupovat. Přicházíte k zelenině. Všichni se jako opice přehrabují ve zlevněném květáku, brokolici a rajčatech. Z představy, kolik pracek ochmatalo vaše papriky, je vám brutálně zle, ale jdete si vyčkat frontu na váhu. Před vámi stojí nějaký nebožáček bojuje s jablky, které se mu kutálejí všude po váze, protože asi neví, k čemu jsou ty sáčky, které jsou v tomto oddělení na každém rohu. Když ale vidíte kus dál ženštinu, jak si dva válečky těch sáčků strká nenánapadně do košíku, tak spíš s tím nebožáčkem soucítíte. Když už si totiž urovnal na váhu všechna jablka, tak hledá to správné tlačítko. To by ale musel vědět, jestli si koupil jablka Jonagold, Spartan, Angold nebo Dantes. Mezitím se za námi kupí fronta nevrlích lidí, kteří ho povzbuzují slovy: "Blbečku", "Přidej" nebo "Kdyby to brzdila ta blondýna, tak tomu rozumím, ale tohle? (moment, teď mi dochází, že tím mysleli mě!)


Když už máte konečně zvážené papriky a se smutkem na duši zjistíte, že ovoce tu nemají skoro žádné - až na jeden plesnivý pomeranč, který na vás za chvíli možná i promluví - vydáváte se dál. Obrněná nervama beru košík a vyjíždím s ním vstříc nebezpečím Kauflandu. Cestou se musíte vyhýbat prodavačkám, které vezou obrovské palety zlevněného mléka, které jim všichni rozebírají už za jízdy. Dále kovbojům, kteří svého pojízdného oře zaparkují přes celou uličku, takže není možné, aby tudy někdo další projel. Což tyhle lidi absolutně nezajímá, protože zrovna hledají lečo za 15,90 Kč. A když už si tak kličkujete mezi všemi těmi košíky, které by zasloužily odtažení za špatné parkování, tak musíte ještě koukat po dětech, které nebaví honba za slevami, a tak ostatní otravují svým řvaním, vztekáním, že chtějí lízátko/žvýkačku/čokoládu/cokoliv, a pokud to nemají, tak se neváhají vrhat pod košíky projíždějících lidí.

Téměř u pokladny si máma vzpomene, že ke špagetám zapomněla koupit sýr na strouhání. A tak, že mám prý rychle pro nějaký ještě zaběhnout. Nejsem magor - utíkat vážně nebudu, ještě bych se zabila na té kluzké dlažbě. Rychlým krokem však kličkuji mezi košíky, obcházím ohromnou ženskou s ještě ohromnější kabelkou, která se krčí u regálu s kořením a hledá mletý pepř. Přeskakuji pohozené prázdné krabice, které do uličky hází brigádnice s blonďatou hřívou, tyrkysově namalovanýma očima a obrovskou žvýkačkovou bublinou u pusy. Dobíhám k sýrům a ... nic. Jenom jeden poslední chudáček, který ještě ke všemu zapadl pod kovový rošt na úplné dno.

Zachovávám chladnou hlavu, a snažím se sýr vytáhnout. Sice se mi v roštu zasekává ruka, ale za chvíli už je venku. Ale je to opravdu takový chcípáček, že bych si s ním posypala špagety možná tak já, a ještě bych měla málo. Když ho vracím zpět do chladícího boxu, ani nestačí dopadnout a chňapá po něm chlap s prackama jako víka od popelnic.
"Hele, Máňo, ještě jeden jsem našel!" zařve nadšeně na celý krám a hodí Máně do košíku MŮJ úlovek. Když do toho košíku kouknu, tak málem omdlím - mají tam těch sýrů snad 20. Nedávám však najevo svůj hněv a jdu zpět k pokladně, cestou si však brblám něco o tom, že doufám, že maximální množství na zákazníka je 5.


Po příchodu k pokladně s nepořízenou čekáme trpělivě na to, až prodavačka zkrotí jablka toho maníka, který stál přede mnou ve frontě na zvážení. Jablka se mu kutálí všude po páse, a chybí tu už vážně jenom kuželky. Mezitím si všímám, že k vedlejší pokladně se žene košík. Narvaný k prasknutí, a kdyby nebyly vidět vzadu nožičky neznámého řidiče, tak by si jeden myslel, že se normálně z té nákupní horečky zbláznil. Když zaparkuje nákup k pokladně, je teprve možné rozeznat malého vietnamského prodavače z večerky u náměstí. Pokladní ho však nenechá vyložit na pás ani jeden z deseti balíků Dobrých vod, a už ho vyhání pryč.

"Hele, vy už jste tu dneska byl, a máte nárok jenom na dvacet kusů, za den."
Vietnamec se jen tak zasmál a zavolal po svém něco směrem do krámu. Vzhledem k tomu, že se dalších pět narvaných košíků najednou otočilo a mazalo zpět do obchodu, tak bylo všem jasné, o co asi šlo.
A teď už jen zaplatit, naložit všechno do auta a... děkovat bohu, že vám z toho ani tentokrát nepřeskočilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hannah Hannah | E-mail | Web | 31. října 2015 v 18:24 | Reagovat

s tou babičkou mě to vážně dostalo, ale je fakt že i u nás bývá kaufland narvanej k prasknutí snad každý den! Kromě  svátků, když mají zavřeno se nestane, že by bylo prázdné parkoviště :-) A občas i já nadávám, proč sem tam musela chodit :-D

2 veri-art veri-art | Web | 9. listopadu 2015 v 15:54 | Reagovat

Není nad to, když si někdo taky ponadává na slevy a důchodce :-D
Sem tam jsem musela jet s dědou do Kauflandu, když měli zrovna čtvrteční slevy.....bože, bože, bože! Divím se, že jsem od tama vyšla zdravá (teda aspoň fyzicky :-D )
A s tím Lidlem...dnes ráno asi kolem půl deváté jsme s přítelem jeli do Lidlu koupit si jen snídani. Když jsem se od pečiva dostali dál k regálům, moje první reakce byla: A pryč! Všude kolem těch košů, kde nabízejí "strašně levné zboží, kde samozřejmě nikde jinde než v Lidlu nenajdete)" bylo tolik lidí, až jsem měla pocit, že jsem se ocitla v mraveništi.
Jako chápu, určitě je výhodně něco koupit v akci, ale proto se nemusím chovat jak neandrtálec!

3 retrofeeling retrofeeling | Web | 9. listopadu 2015 v 20:51 | Reagovat

Tak tohle je přesné! :-D Já zas chodím "bojovat" do Lidlu a jsem takový magor, že i v 7h ráno, pokud nutně potřebuju něco fakt koupit a vím, že tam nebudou mít moc kusů... Už se mi i stalo, že mě lidi chytli zezadu za bundu a doslova vytáhli od košíků a vyhodili pryč, jen aby se k tomu dostali a nabrali si, co potřebují... Jo jo, to jsou ty týdny, kdy si půlka národa vzpomene, že potřebuje cyklo dres :-D  :-D  :-D včetně důchodců... Ti ale samozřejmě jen vyvolávají hádky a cpou se do obchodu mezi prvními v té vřavě, aby si nakonec koupili 3 rohlíky :-D Protože o akční zboží až tak nešlo, šlo o ten adrenalin se tam do tý prodejny narvat s ostatními...

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 9. listopadu 2015 v 21:13 | Reagovat

Jo jo, znám :D Já naštěstí byla dneska výjimečně nakupovat dopoledne v deset - jenom jsem si skočila pro banány a tofu a ejhle, najednou chlap přede mnou si kupuje 50kg cukru :D

5 Alfonka Alfonka | E-mail | Web | 9. listopadu 2015 v 22:41 | Reagovat

:D Boje v Lidlu znám také... Ale tahat o věci nechodím. :-) Ale je zvláštní každé ráno pozorovat lidi jak se přehrabují a pak přetahují. Nenápadně si pokukují po svejch ulovkách zda by se jim zrovna nehodil :D

6 lasyce lasyce | Web | 21. listopadu 2015 v 16:25 | Reagovat

haha :-D já tyhle fofry nemám ráda, tak chodím radši do albíka v deset večer, to je klid :D jednou mi v kaufu dokonce někdo ukradl vozík plný nákupu když jsem šla vybírat maso..:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama