8 + 2 věci, které zažije (snad) každý při tvorbě prezentace

8. října 2015 v 18:10 | Cherrybumbum |  Jak to vidím...
Už třetí týden chodím do školy. Sice v takovém lehce porouchaném stavu, kdy bez kapesníčků neudělám ani krok, ale pořád ještě můžu chodit. A začíná nám to období šech seminárek, esejí a taky prezentací.

Včera jsem dostala s týdenním zpožděním svá témata na prezentaci, která mám do příští středy zpracovat. Se zpožděním proto, že místo předchozí hodiny jsem ležela v zubařském křesle a poslouchala duchaplné rady o tom, jak vidět, že si čistím dobře a pečlivě zuby, ale že to není pořád ono - abyste to chápali, je to asi rok, co jsem od stejné zubařky dostala radu, že bych si mohla zuby čistit v pokoji, když se učím, nebo v obýváku, když koukám na televizi, aby to čištění bylo opravdu 100%. Ne díky, já budu skromná a spokojím se jenom s koupelnou.

Takže teď v 15:43 ležím v posteli, mám vedle sebe čaj, citrónovou vodu, nějaké zázvorové pastylky a Paralen (ano, tím naznačuju, že využívám den volna pro to, abych se vyležela) a zkouším namastit nějakou tu prezentaci. A protože si musím dát pauzu, tak se z toho hned vypíšu článkem.



1.) "Co je to, sakra, za téma? Ani Google si s tím neví rady!"
Tohle se mi stává poměrně často. Když mi nějaký učitel zadával téma mé prezentace, mělo mě pokaždé trknout proč se mě 5x ptá, jestli si s tím tématem dokážu poradit. Tím pádem mě mohlo i napadnout, se minimálně nad tou otázkou pozastavit, nebo se zeptat po hodině daného kantora, jestli by mě mohl třeba nějak nasměrovat, ať vím, kde hledat (dělá to tak spousta lidí, proč ne já?!)
Ne, slečna Fialová pokaždé odkejve, jakej je to No problem, a pak by doma vzteky začala okusovat notebook, házet skleničky proti zdi a šla ven zkopat nějakého nevinného chudáka, když zjistí, že ani strejda Google si není úplně jistý tím, co po něm chceme.

2.) "Hurá, konečně jsem něco našla!"
Je jedno, jestli jste zavařili Google svými dotazy, které jste neustále pozměňovali, abyste alespoň něco našli, nebo jste se doslova potápěli ve všech knihách, které jste v knihovně na dané téma našli. Konečně máte to, co jste hledali. Čímž nastávají dvě možnosti, které mohou nastat:

3.) "Ty vole, toho je zase nějak málo"
Tolika hodin jste bojovali o nějakou tu informaci a teď tu je. Věta jednoduchá, ani ne půl řádku dlouhá, navíc vás neodkazuje někam dál. To je přímo k nasrání,ne? (řekněme si to na rovinu) K dokonalosti chybí už jen vysmátý smajlík od autora dané věty, se slovy: "To si nečekal, co?"

4.) "Ty vole, toho je zase nějak hodně"
Druhá možnost, a často ještě horší, když najdete text, který odpovídá tomu, co hledáte. Ale má 15 stran a vy všechno potřebujete nahňácat do 10 slaidů, a ještě v bodech.
Fajn, jdeme hledat ty nejdůležitější věci. Po 5. straně na vás jdou mdloby - ono je důležité snad úplně všechno. I ta ilustrace panáčka, který sedí za stolem a ťuká si něco do počítače. I ten překlep, který je na straně 3 v druhém odstavci uprostřed. Všechno se do té prezentace musí nějak dostat.

5.) "To vypadá hrozně"
Konečně jste dali dohromady soubor, který má hlavu a patu, je tam občas i nějaký ten graf, obrázky, tabulky a další sračičky. Když ale vidíte, jak vaše práce vypadá po vizuální stránce, tak byste si nejraději vlezli do sprchy, aby nikdo neviděl, jak brečíte. Na jednom slaidu je příliš mnoho informací, další je skoro prázdný, tenhle graf je moc vpravo, protože se mu nechtělo jít víc na střed, komentář k němu není skoro vidět, nebo je vidět až moc. Jedno písmo je moc velké, pak malé, někde je tučné, někde ne. Ani animované efekty to určitě nezachrání.


6.) "Já zapomněla na zdroje!"
Chyba, kterou jsem zažívala hlavně u důležitých prezentacích na střední škole. Od té doby jsem se jí naučila vyvarovat, ale přesto to občas není ono. Máte hotovou prezentaci, dokonce i nějak vypadá, a když ji spokojeně zavíráte a, v lepším případě, ukládáte, si najednou s hrůzou uvědomíte, že jste zapomněli napsat odkazy na všechny ty knihy a internetové portály, ze kterých jste čerpali. Slabší povahy už jistě visí na nejbližším dubu, ti silnější jedinci projíždějí historii, která obsahuje snad miliony stránek, které jsme za posledních pár dní naší práce navštívili. A hledají, a hledají, a používají CTRL+C, CTRL+V, a zase hledají...

7.) "Kde mám flashku?"
Prezentace je úplně hotová, uložená, připravená na odvoz na školy, ale je tu problém. Není ji čím do té školy donézt.
Jestli potřebuji na něco pípák, protože to věčně nemůžu najít, tak jsou to klíče, auto a flashka. Protože ta nikdy není na tom samém místě, kde jste jí nechali naposledy.
A i když jich máte a používáte asi 3, tak najednou není ani jedna. Prostě šly někam na mejdan, kde se zapomněly, jinak to absolutně nechápu.
Po otravování všech kamarádů a spolužáků, konečně seženete někoho, kdo se obětuje a půjčí vám jí. A hele, najednou ji najdete. Takže nejenom, že vypadáte jako bordelář, ale ještě jako debil.

8.) "Musím si připravit podklady"
Najednou vás napadne další myšlenka - když už jste se takovou dobu patlali s dokonalou prezentačkou, tak přece jen suše nepřečtete těch pár bodů, ke kterým občas řeknete něco duchaplného, plného "Éhm, nóóó, takže, tady vidíte".
Musíte si nachystat perfektní scénář, se kterým všem vytřete zrak. A tak sedáte k Wordu a stává se z vás nejnovější Čapek, Rowlingová nebo Viewegh. Tolika úžasných myšlenek, slovních obratů, hříček a důležitých citátů, se kterými se jednou určitě zapíšete do dějin.

9.) "To byla katastrofa/To bylo úžasný!"
Scénář č. 1:
Vaše úžasná prezentace bohužel naprosto zapadla do přihrádky všech průměrných prezentací, které vaši spolužáci vytvořili pět minut před hodinou, bez jakékoliv přípravy.
Byli jste tak nervózní, že jste zapomněli na vaše připravené poznámky, které jste měli položené před sebou, takže jste do nich ani jednou nenahlédli. Raději jste vaši řeč mastili "spatra". Samou nervozitou z vás však padalo jen to, na co jste si zrovna vzpomněli, občas jste najednou vyhrkli nějakou informaci, kterou jste měli říct o 5 slaidů dříve (a ještě to publiku řeknete - pohoda, proč se snažit maskovat chyby, když o nich může vědět úplně každý), a někdy jste říkali i něco, co jste měli říkat až o něco později. Vše za doprovodu již zmíněného: "Éhm, nóóó, takže, tady vidíte". A v půlce jste měli naprosto dokonalý desetivteřinový zásek, když jste najednou "ztratili nit".
A víte co? Příště to bude určitě mnohem lepší.

Scénář č. 2:
Naprosto jste všechny odzbrojili svým výborným projevem, perfektním designem prezentace a kantor se jen rozplýval nad tím, že takovou práci neviděl za celou tu dobu, co daný předmět učí. Ale vy stejně sedíte na židli a říkáte si, jaká byla vaše prezentace sračka, protože jste se na začátku lehce přeřekli. A víte co? Příště to bude určitě mnohem lepší.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

O kolik let jsi starší/mladší než tvůj sourozenec?

0 - 2
3 - 5
6 - 8
8 - 10
11 a více

Komentáře

1 Ellí Ellí | Web | 8. října 2015 v 21:29 | Reagovat

Tak to je absolutně perfektní článek! :-D Dokonale, ale vážně dokonale vystihuje moje pocity, když jsem včerejší večer/noc strávila vyráběním "úžasné prezentace", která byla nakonec skvělá, a přesto pekelně průměrná :-D ...

2 Aňa Aňa | Web | 10. října 2015 v 17:05 | Reagovat

Ano, tvoření prezentací a vlastně celá ta příprava na prezentování bývá někdy (vlastně skoro vždy) příšerně zdlouhavá a plná zvratů. Nejhorší na tom ale je, když to nakonec nikdo neocení nebo tomu ještě vytýká dalších x věcí. Taky to nemám ráda, ale taky mě to čeká a nemine. :D

3 Hannah Hannah | E-mail | Web | 10. října 2015 v 17:41 | Reagovat

Tak tenhle článek mě dostal :-D :-D :-D úplně jsem si vzpomněla na své tvoření prezentací :-D :-D

4 Elis Elis | Web | 13. října 2015 v 10:53 | Reagovat

Hih, já když stojím před třídou s nějakou prezentací, snažím se sebe utěšovat, že mě stejně nikdo moc neposlouchá.

5 Lyra Lyra | E-mail | Web | 28. října 2015 v 10:54 | Reagovat

Ještě je taky úžasné, když se člověk pracně dělá s prezentací, potom ji ve škole nahraje do počítače a zjistí, že mu: a) nejde otevřít, b) jde sice otevřít, ale některé slajdy zmizely, c) zpřeházelo se pořadí slajdů, d) obrázky zmizely, e) takto bych mohla pokračovat hodně dlouho. :D To pak člověk tuplem vypadá jako blbec a stejnak s tím nic neudělá, může leda skřípat zuby, pracovat s tím, co má k dispozici a snažit se to překousnout. :D

6 Mike Mike | Web | 15. listopadu 2015 v 10:50 | Reagovat

K tomuhle nění co dodat, naprosto přesný! :-D

7 Nika Nika | E-mail | Web | 28. dubna 2016 v 16:51 | Reagovat

Mám pocit, že jsi mě při tvorbě a prezentaci nejednou špehovala :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama