Leden 2016

Přání #181

31. ledna 2016 v 21:24 | Cherrybumbum |  Než mi bude 25
Na Silvestra jsme vyrazili oslavit příchod nového roku na hory. Počasí vyloženě vypadalo, že je po Vánocích, a že zima je v plném proudu. Viděli jsme to na pořádné zápasy v bahně. Sice jsme potají doufali, že přijedeme do té naší pohádkové destinace kousek od Jilemnice, a tam bude alespoň nějaký náznak sněhu. Nestalo se tak. Venku zima jak v ruském filmu, ale sníh nikde. Přišel čas se vybalit a ačkoliv jsme to neměli úplně v plánu, tak už od tří od odpoledne se začalo slavit. A překvapivě - nikdo na konci večera neležel pod stolem, nezvracel, ani nevyváděl takové ty divnověci, které jsou pak žhavým tématem na každém dalším setkání, kdy se tím baví všichni, kromě toho, kdo je dělal.

Kolem půlnoci jsme vyšli ven, kdy jsme čekali na to magické odpočítávání. Nalili zatím šampaňské do plastových kelímků a připravili si Lampiony štěstí, které jsme po půlnoci chtěli vypustit místo petard. A čekali. Na půlnoc a také na sníh. Už asi od 21 hodiny někteří z nás na Facebooku sledovali příspěvky, že v republice sněží. Chomutov hlásil sníh, Ústí nad Labem, Litoměřice, Brozany, Roudnice. A my v Poniklé jsme zatím měli akorát tak velké... nic. Ale jako dostatečnou kompenzaci jsme měli tu krásně jasnou oblohu plnou hvězd, kterou, jak prohlásil můj přítel - ukázkový kluk z vesnice - ve městě nikdy neuvidíme. Čekání na půlnoc jednomu z nás vnuklo nápad století - vzít jeden zavřený šampus, pořádně ho protřepat a pak udělat "Champagne shower" - to mi připomíná, že tomu frajerovi musím za tohle udělat pořádnou kanadu! :D


Co si lidi myslí o blogerech (ale není to pravda)

26. ledna 2016 v 22:33 | Cherrybumbum |  Jak to vidím...
Blogeři jsou na internetové scéně již pěknou řádku let. Sepisujeme své myšlenky, názory, ale i super recepty, vzpomínky na minulou sobotu nebo recenze na nové produkty. Myslím, že neexistuje internetový uživatel, který by nečetl alespoň jeden blogový příspěvek. Z toho důvodu si na nás ostatní lidé stihli udělat pár názorů, které jsou občas správné, ale občas příliš ne. Např.


1. Blogeři celé dny sedí u svých laptopů, a smolí jeden článek za druhým
Upřímně neznám ani jednoho blogera, který by vydával kvalitní články jako na běžícím pásu. Dobrý článek potřebuje čas, náladu a hlavně inspiraci. A je velký rozdíl, když si bloger opravdu sedne a dá si se svým článkem práci, protože jeho příspěvky jsou čistě jeho vlastní, než někdo, kdo jenom sedne k počítači a hází na blog každé dvě minuty nějaký nový obrázek nebo písničku od Justina Biebera. Je ovšem otázka, jestli takové tvorbě se pak dá opravdu říkat BLOGOVÁNÍ.

Proč nemůžu být muž?

15. ledna 2016 v 19:22 | Cherrybumbum |  Jak to vidím...
Kdysi dávno, přesněji před dvaceti lety a nějakými drobnými, čekali moji rodiče něco naprosto perfektního, božího a skvělého. Na svého perfektního, božího a skvělého syna Davida. Nakoupili modrý kočárek, zelené a modré oblečení, auta a další hračky pro kluky a pak přišel šok, ze kterýho se každý rodič jen tak nevyhrabe. Muselo to být pro ně hrozné, sama si to nedokážu představit, jak bych s něčím takovým mohla žít. V nemocnici jim jen tak mimochodem oznámili, že žádný chlapeček se nekoná. Trošku se spletli a najednou přišli na to, že u mámy v pupku není David, ale Andrea. A tak se začala psát moje historie trochu správněji. Proč to sem píšu? Nevím, možná jako důvod pro ty, kteří se nad mými fotkami diví, proč mám klučičí kočárek a dupačky. I když někdy si říkám, jaké by byli výrazy našich, kdyby to zjistili až po mém narození. Jaká škoda, že novorozenci neumí hned mluvit. Vylezla bych ven a řekla jim: "To jste nečekali, cóó?"

Fotka vpravo je asi tak pět let stará. A vlevo, jsem já, jako asi dvouleté mímo.

Dneska už je víc než jasné, že skutečně jsem holka. Nenarostlo mi nic navíc, dokonce asi nepociťuji žádné zvláštní pocity, co dělám sakra v tomto těle. Přesto občas někdy proklínám toho, kdo řídí celý náš svět a naše osudy, že mě nenechal být tím Davidem. Neměla bych pak život o něco snazší?

Ostatní holky v mém věku vs.Já

5. ledna 2016 v 20:38 | Cherrybumbum |  Jak to vidím...
Čas od času má člověk potřebu se srovnávat s ostatními. Je to trapné, je to dětinské, a dokonce z toho občas máme nervy v kýblu, ale prostě to tak děláme. A kdo tvrdí že ne, tak musí mít nos jako Pinocchio. I když je srovnávání se s někým jiným hrozné, často nám to celkem otevře oči. Nebo si začneme pokládat otázku: "Jsem divná já, nebo ti ostatní?"


1. Ostatní holky v mém věku již mají děti x Já ne
Otázka, kterou si pokládám dnes a denně. Jsem já divná, nebo ostatní příliš napřed? V mém okolí se holkám v mém věku (+/- 2 roky) narodilo už dohromady 8 dětí. Dneska se jedné z nich dokonce narodilo již druhé. Můj Facebook je tak doslova přesycen všemi miminky, kočárky a přesnídávkami. Ale nestěžuji si - ráda se koukám na fotky miminek. Miminka na fotce jsou totiž roztomilá a hezká (pak už většinou ne).