Březen 2016

Tajemství únorového Brandnooz boxu

17. března 2016 v 22:36 | Cherrybumbum |  Recenze
Nevím, jak to ti lidé v Brandnoozu dělají, ale i tentokrát mi jejich zásilka dorazila ve chvíli, kdy jsem měla pocit, že ten den bude další z těch divných. Zrovna jsem si seděla v pokojíčku plném kuchyňských spotřebičů, jelikož jsme v té době rekonstruovali kuchyň. Krabici s pizzou jsem tak díky nedostatku místa měla položenou na židli, sama jsem s notebookem a knihami seděla na zemi, a během tohoto oběda jsem přemýšlela, co s načatým dnem. A do této zvláštní situace přišla zelená zásilka plná dobrot na testování.

Boxík tentokrát obsahoval tři nápoje, brambůrky, čaj, majonézu... a co Vám to vlastně prozrazuji už teď? Koukejte si přečíst celý článek!

(Na začátek se ještě moc omlouvám, že některé fotografie nejsou žádná hitparáda. Bohužel, když Vám selže technika ve chvíli, kdy máte fůru testování před sebou, tak se holt musíte spolehnout na starší pomocníky - třeba vytáhnout svůj růžový foťák, který si fotí podle nálady. :D)


Forever alonem na vejšce v 5 krocích

9. března 2016 v 12:25 | Cherrybumbum |  Z mého života
Na vysoké škole potká člověk řadu velice různých lidí. Díky tomu je celkem nemožné se alespoň s někým nezpřátelit, alespoň na takové úrovni, že si máte s kým popovídat během čekání na přednášku, nebo máte s kým jít na školní party. Hlavně navázat přátelství je i otázkou víceméně existenční - jak bychom zvládali zkouškové bez psychické podpory, že kámoši taky nic neumí, a od koho bychom somrovali zápisky, které se nám záhadným způsobem vymazaly z notebooku? (kecám, prostě ty naše jsou na nic)
Co se ale stane, pokud si své nové kamarády nevyberete příliš šťastně (Asi jako já).

1. Zkamaraďte se s lidmi z jiného oboru
Já nevím, jestli mi to tahle škola udělala schválně, když mi v prvním ročníku zařídila většinu předmětů s ostatními obory. Díky tomu jsem se zkamarádila se samými lidmi, kteří studují jiný obor, než já, což se ze začátku nezdálo být na škodu, ale teď když máme většinu předmětů zase pěkně odděleně, tak je to docela na nic.

Při čekání na přednášky s lidmi z mého oboru tam často sedím jako největší forever alone na světě, občas když se snažím navázat nějakým způsobem s ostatními řeč, tak na mě nevěřícně koukají, možná proto, že ani nevědí, kdo jsem a proč se s nimi vůbec bavím. Až když mě vidí s nimi vstupovat do stejné místnosti, tak se asi uklidní, že nejsem nějaká uklízečka, která si šla dát pauzu od drbání záchodků, a během ní si s nimi začala povídat. Ovšem, jak jsem za posledních pár dní zjistila, lidí s podobným problémem je celá řada, takže máme možnost se zkamarádit my, a vytvořit tak tým Super osamělců.



V komplikovaném vztahu s bakalářským projektem

6. března 2016 v 14:03 | Cherrybumbum |  Z mého života
Je dobrým zvykem spousty blogerů, že pokud vydávají články po delší pauze, tak napíší pár omluvných slov, kterými utěší všechny ty vystresované čtenáře, že skutečně nekončí, jenom poslali blog na poslední místo svých priorit. ("Vykašli se na to! Pokud nemůžeš blogovat denně, tak to nemá cenu!! Akorát necháváš čtenáře čekat!")

Poslední pár týdnů jsem řešila jedno velké téma - svoji bakalářskou práci. (Teď už řešíš bakalářku? Vždyť jsi teprve ve druháku.) Už se vám někdy stalo, že jste si něco naplánovali, dohodli, a když mělo přijít na věc, tak jste zjistili, že veškeré plány a dohody padají, protože NĚCO. Přesně takto začal můj vstup do 2. letního semestru mé vysokoškolské kariéry. Ale abych to vzala hezky od začátku, musíme se vrátit na konec září 2015, kde mé nervy započaly bouřlivý pochod, díky kterému mám asi těch několik kilo dole.

Na začátku předchozího semestru jsme byli v rámci jedné přednášky ze statistiky upozorněni, abychom si pomalu začali rozmýšlet, o čem bychom chtěli asi tak zhruba psát naši bakalářku, abychom pak na přelomu ledna a února už mohli začít pomalinku oslovovat kantory se žádostí o vedení naší práce. Tak zní to logicky ne - nejprve se rozmyslím, o čem psát, no a po zkouškovém začnu někoho shánět.