Forever alonem na vejšce v 5 krocích

9. března 2016 v 12:25 | Cherrybumbum |  Z mého života
Na vysoké škole potká člověk řadu velice různých lidí. Díky tomu je celkem nemožné se alespoň s někým nezpřátelit, alespoň na takové úrovni, že si máte s kým popovídat během čekání na přednášku, nebo máte s kým jít na školní party. Hlavně navázat přátelství je i otázkou víceméně existenční - jak bychom zvládali zkouškové bez psychické podpory, že kámoši taky nic neumí, a od koho bychom somrovali zápisky, které se nám záhadným způsobem vymazaly z notebooku? (kecám, prostě ty naše jsou na nic)
Co se ale stane, pokud si své nové kamarády nevyberete příliš šťastně (Asi jako já).

1. Zkamaraďte se s lidmi z jiného oboru
Já nevím, jestli mi to tahle škola udělala schválně, když mi v prvním ročníku zařídila většinu předmětů s ostatními obory. Díky tomu jsem se zkamarádila se samými lidmi, kteří studují jiný obor, než já, což se ze začátku nezdálo být na škodu, ale teď když máme většinu předmětů zase pěkně odděleně, tak je to docela na nic.

Při čekání na přednášky s lidmi z mého oboru tam často sedím jako největší forever alone na světě, občas když se snažím navázat nějakým způsobem s ostatními řeč, tak na mě nevěřícně koukají, možná proto, že ani nevědí, kdo jsem a proč se s nimi vůbec bavím. Až když mě vidí s nimi vstupovat do stejné místnosti, tak se asi uklidní, že nejsem nějaká uklízečka, která si šla dát pauzu od drbání záchodků, a během ní si s nimi začala povídat. Ovšem, jak jsem za posledních pár dní zjistila, lidí s podobným problémem je celá řada, takže máme možnost se zkamarádit my, a vytvořit tak tým Super osamělců.




2. Zkamaraďte se s lidmi z druhého konce kraje/republiky
Jestli mám na něco speciální talent, tak je to schopnost hledat si kamarády, kteří pochází z úplně jiného města, okresu, kraje nebo dokonce z druhého konce republiky. Sama nechápu, jak je možné, že s lidmi z mého bydliště mi navazování známostí prostě moc nejde, zatímco tady stačí pomalu jen na sebe mrknout, a hned si rozumíme a jsme přátelé na život a na smrt. Během školy je tato překážka celkem minimální. Pak přichází ta smutná část roku, kdy se všichni rozjedou domů, a já jsem opět doma a osamělá. Tím pádem mám čas vymýšlet blbosti (např. uklidit si skřínku s učením, jít na dlouuuuuuuuhou procházku se psy, plánovat výlety apod.), nebo otravovat ostatní, které mám na dosah, abych se k nim mohla vtírnout.

3. Pracujte v době, kdy se všichni ostatní baví
Když jsem se rozhodla, že si budu při škole přivydělávat, myslela jsem si, jak ze mě práce udělá lepšího člověka. Zatím ze mě udělala akorát ňoumu s utěrkou, který ve chvíli, kdy se vyhlásí nějaká společná party s lidmi ze školy, musí odmítat kvůli jobu pozvání. A bohužel nikomu nevysvětlíte, že byste potřebovali nějaký termín další akce vědět třeba už ke konci měsíce, kdy si plánujete směny na další měsíc. A vyměnit si směnu? Ano, úplně vidím jak se každý přetrhne s výměnou, jen abyste vy mohli taky někdy společensky žít... A hlavně - nikomu nevysvětlíte, že se jen blbě nevymlouváte, protože se vám nikam nechce jít.



4. Pomáhejte každému a okamžitě
Je hezké pomáhat. Je nádhera každému pomáhat. Je naprosto boží, když každému pošlete své zápisky z přednášek, domácí úkoly, zápisky ze cvičení, vypočítané příklady, nebo mu dokonce na poslední chvíli vysvětlujete látku, ze které má za chvíli psát zápočet. Je to naprosto perfektní cesta, jak si vysloužit pozici na seznamu: "Ozvat se, jen když něco potřebuji." Fakt lidi, kašlete na to. Nebuďte blbí, jako jsem byla já v prváku, a díky čemu teď proklínám samu sebe. Vážně, udělejte si svůj okruh nejbližších, a s těmi spolupracujte. Vyhnete se pak tomu, že týpek, který vás pomalu porazí na chodbě, ani nepozdraví, a ještě o vás prohlásí, že jste slepá kráva, vás pak bude uhánět, abyste mu poslali veškeré zápisky z přednášek.



5. Buďte alespoň trochu snaživí a cílevědomí
Snažte se o to, mít hezké prezentace, v pořádku zápisky, absenci, splnit veškeré podmínky k ukončení předmětů, a lámejte si hlavu nad tím, že nemáte vedoucího bakalářky, nebo že se vám nepovedla zkouška. Tohle by mě stačit k tomu, aby si o vás lidé začali říkat, že jste ukázkově divní, protože vejška se má údajně propařit, a na konci nějak vylézt s červeným diplomem, ohňostrojem a konfetami.

A tím dnes končím - mám nějakou práci, kterou odkládám jen kvůli tomuto článku. ;)




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 neweresth neweresth | Web | 9. března 2016 v 15:06 | Reagovat

Heh, já také nejsem zrovna zázrak společnosti. Navazovat kontakt s lidmi je mnohdy nadlidský úkol. Radši budu jen tak sedět, přemýšlet nebo koukat do telefonu. Sice mě mrzí, že se skoro s nikým nebavím, ale no co. Uřímně, taky znám kdejaké lidi z jiných koutů světa, a to se  jen tak člověk prostě nesejde. Heh. A párty. Nic pro mě.

2 dadainka dadainka | Web | 10. března 2016 v 23:48 | Reagovat

Hmmm, také s tím mám problém.

3 Selfish Platinum Selfish Platinum | E-mail | Web | 14. března 2016 v 12:31 | Reagovat

Občas je těžké někam zapadnout, ale věřím, že se Ti nakonec kamarády najít podaří.

4 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 14. března 2016 v 13:47 | Reagovat

Tohle zná snad každý vysokoškolák! U bodu čtyři jsem si jako vždycky oddechla, že si píšu poznámky ručně na papír a nevlastním skener, takže všechny žádosti o poznámky končí pokrčením ramen s tím, že je bohužel fakt nemám jak poslat. Zaplaťpánbůh za to! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama