V komplikovaném vztahu s bakalářským projektem

6. března 2016 v 14:03 | Cherrybumbum |  Z mého života
Je dobrým zvykem spousty blogerů, že pokud vydávají články po delší pauze, tak napíší pár omluvných slov, kterými utěší všechny ty vystresované čtenáře, že skutečně nekončí, jenom poslali blog na poslední místo svých priorit. ("Vykašli se na to! Pokud nemůžeš blogovat denně, tak to nemá cenu!! Akorát necháváš čtenáře čekat!")

Poslední pár týdnů jsem řešila jedno velké téma - svoji bakalářskou práci. (Teď už řešíš bakalářku? Vždyť jsi teprve ve druháku.) Už se vám někdy stalo, že jste si něco naplánovali, dohodli, a když mělo přijít na věc, tak jste zjistili, že veškeré plány a dohody padají, protože NĚCO. Přesně takto začal můj vstup do 2. letního semestru mé vysokoškolské kariéry. Ale abych to vzala hezky od začátku, musíme se vrátit na konec září 2015, kde mé nervy započaly bouřlivý pochod, díky kterému mám asi těch několik kilo dole.

Na začátku předchozího semestru jsme byli v rámci jedné přednášky ze statistiky upozorněni, abychom si pomalu začali rozmýšlet, o čem bychom chtěli asi tak zhruba psát naši bakalářku, abychom pak na přelomu ledna a února už mohli začít pomalinku oslovovat kantory se žádostí o vedení naší práce. Tak zní to logicky ne - nejprve se rozmyslím, o čem psát, no a po zkouškovém začnu někoho shánět.



Buď jsem já natvrdlá, nebo kolem mě všichni přehnaně akční. Po této vyslovené radě totiž zavládl neuvěřitelný chaos, a všichni počali obrovský nálet na kantory, se žádostí o vedení prací. Bylo jedno, že 3/4 lidí nemělo absolutně tucha, o čem by asi tak mohli psát, byť to většina kantorů vyžadovala. Přesto už na konci září, kdy jsem se rozhodla tedy taky jednat, abych náhodou nemusela prodlužovat studium jen proto, že jsem včas nikoho nesehnala, jsem dostávala jednu zamítavou odpověď na vedení práce za druhou. Důvod byl stejný: Máme plno. A jedna perlička: Jedna paní doktorka dokonce má plno už 5 let dopředu. Chápu to tedy správně, že student 2. ročníku SŠ už si zamlouvá svého vedoucího bakalářské práce? :D

Nakonec se mi přeci jen povedlo sehnat si někoho, kdo by možná zvládl i mé neustálé otázky, jestli všechno dělám správně, a nešel se z toho věšet na nejbližší dub. Byla jsem spokojená, pomaličku jsem začala sepisovat svůj první návrh bakalářské práce, a měla jsem zkrátka ze sebe tak dobrý pocit, že jsem se z toho sama málem i poplácávala po rameni. Můj první návrh se mi však vrátil s tolika námitkami, a věcmi na předělání, že mě má radost rázem přešla. Ale řekla jsem si, že to nevzdám, a prostě napíšu další. A pak další, a další, a další....

(Nyní si dovolím přesunout se na konec ledna 2016)

Zkoušky úspěšně za mnou, tak jsem se rozhodla, že se budu více věnovat svému návrhu na bakalářku, který jsem kvůli všem testům zanedbávala. Návrh jsem vypracovala, poslala, a čekala na odpověď. Tři týdny - to jde, podle té legendy, kdy jeden student před pěti lety odeslal e-mail, a dodnes čeká na odpověď, jsou tři týdny úplný prd. Po třech týdnech jsem otevřela e-mail, kde se mezitím konala velká party na počest obdržení odpovědi. Plná nadějí jsem jej otevřela, a z obsahu jsem si doslova sedla na prdel.

Nejsem vhodným vedoucím pro Vaši bakalářskou práci. Málem jsem z toho omdlela, dokonce je možný, že se tak stalo. Po konzultačních hodinách jsem odcházela s tak špatnými pocity, že jsem za dveřmi začala slzet. Co teď mám, krucinál, dělat? Koho mám teď rychle shánět? A tak se zase započal kolotoč otravování kantorů, a zamítavých odpovědí. Perfektní, super, excelentní, takže budu prodlužovat studium!

Abych to zkrátila, nakonec jsem sklopila uši, a vybrala si jiné téma. Sice jedu od samého začátku, ale aspoň se mi pak přece jen povedlo někoho přemluvit, aby si mě vzal pod svá křídla, a chvíli to zase vypadá, že bych mohla přeci jen státnicovat příští květen, přesně tak, jak to má být. Horší bude obhájení projektu mé bakalářky, které se koná 11. května (hádejte, kdo jde jako první?!). Pokud se mi povede, jdu se ožrat. Pokud ne, jdu se taky ožrat. Alespoň mám nějakou tu motivaci, díky které se mi bude lépe pracovat.

A to jdu teď dělat. Čeká na mě ještě prezentace z Marketingu, kterou bych zítra měla odevzdat do systému. Tak zatím :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Myslíš si, že jsi líný/á?

Ano
Ne
Odpovím až za chvíli

Komentáře

1 Angel Angel | E-mail | Web | 6. března 2016 v 14:36 | Reagovat

Věřím, že to musely být hrozné nervy (a nejspíš ještě budou), ale hlavní je, že jsi nakonec přece jen někoho sehnala a zvládneš ukončit studium "v termínu". Přeju hodně štěstí, ať ti vše vyjde =)

2 Pralinka2 Pralinka2 | 7. března 2016 v 22:59 | Reagovat

Už ten předchozí článek je dost drsný, ale přece jen člověk do jisté míry pochopí, že firmy a podniky mají i jiné starosti než zaměstnávat studenty na brigádách. Ale tohle?? Pro učitele na vysoké škole by snad výuka studentů měla být jedním z hlavních úkolů. Nebo je to jinak?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama