Úvahy

Má vůbec cenu se v dnešní době snažit?

1. prosince 2013 v 22:03 | Cherrybumbum
Není to sice tak dávno, co jsem vyrostla z děstkých šatiček, ale to neznamená, že si již neuvědomuji, že ne vždy dobro zvítězí. Občas se samy sebe ptám, jestli má vůbec cenu se jakkoliv snažit. Má cenu se učit, když mě pak nemusí vzít do práce ani s vysokou školou? Má cenu být na někoho milá, když se mnou pak každý stejně akorát zamete? Má cenu snažit se?
Je dost smutné, že ve věku, kdy bych měla jít do všeho s nadšením, mám takovéhle myšlenky. Ale jen se na to podívejte. Kdo dneska vede? Ti, kteří se snaží? Ale prd. Naopak ti, kteří na všechno kašlou. Protože dneska je nejspíš děsně in nic nedělat, o nic se nezajímat a o nic se nesnažit. "Ono to nějak dopadne," je jejich životním mottem. A ti, kteří na sobě makají? Jsou akorát za hlupáky.

Chceš něco? Tak pro to něco udělej!

15. srpna 2013 v 16:24 | Cherrybumbum
Každý člověk má nějaké tajné přání. Ten si přeje nové kolo, ta zase objevit lék na rakovinu a jiná chce jen domek někde na pláži v Miami. Každý by chtěl, každý o svých snech umí mluvit, ale málokdo už zvedne zadek a jde pro svůj sen něco dělat. A pak jen všichni pláčou, jací jsou smolaři, jak nemají štěstí a nic jim nejde. Přitom by stačilo jen malé úsilí a měli by skoro vše, na co si jen vzpomenou.

Blog jako zábava, nikoliv povinnost

4. srpna 2013 v 9:00 | Cherrybumbum
Přes léto jakoby se čas na většině blozích náhle zastavil. Je to celkem přirozené. Mít dva měsíce volna se nepoštěstí každý den a když je ještě teď venku takhle fajnově, tak proč je strávit doma u počítače? Navíc všichni odjíždí na různé tábory, dovolené nebo jen víkendy s kamarády. A tak na spoustě blozích pomalu vidíme jen články: "Pozastavuji činnost blogu, vrátím se až..." s občasnými dodatky o přednastavených článcích. Jeden by řekl, že není ani tak moc podstatné toto info na blog vůbec psát. Jenže...

Takovou bych jednou chtěla mít rodinu...

20. července 2013 v 10:57 | Cherrybumbum
Každý člověk se jednou dostane do fáze, kdy si pomalu začne uvědomovat, že to s ním rodiče myslí dobře, jaké dělají chyby a jak by jednou on sám chtěl žít. Rodina je důležitá pro všechny, o tom není vůbec pochyb. Jedno takové uvažování nad tím, jak bych jednou chtěla žít obklopena lidmi, které miluji, mě teď nedávno postihlo, když jsem měla tak trošku smutnější náladu (nebudu tomu říkat deprese, ty jsem nikdy naštěstí neměla). A dospěla jsem k tomuto názoru:
 
 

Reklama